Stabilita versus specializace: boj o život pod kůrou stromů dávných druhohor
Burmit, jantar nalézaný v severní Barmě (Myanmaru) je asi 100 mil. let starý a umožňuje nahlédnout do éry pozdních druhohor, kdy na naší planetě vládli dinosauři a z nich se vyvíjeli první ptáci. Však také nálezy dinosauřího peří jsou v burmitu docela časté.
Avšak v jantarech se zejména otevírá okno do světa drobných bezobratlých, zejména těch, kteří jsou způsobem života vázáni na stromy. Všechny druhy jantarů jsou totiž fosilizovaná pryskyřice dávných dřevin.
Když dr. Kolibáč z Entomologického oddělení před 11 lety popsal podivného dravého broučka z cerrada jižní Brazílie, ještě netušil, že se jeho příbuzný jednou najde právě ve střední křídě společně se svou kořistí a že bude mít možnost se na tomto výzkumu také podílet. Mimořádný nález v burmitu ukazuje celý ekosystém bezobratlých, tj. roztočů, dvoukřídlých a brouků, kteří jsou vázáni na chodbičky vyhlodané ve dřevě dřevokazným hmyzem. Dva nově popsané druhy dravé Rutrizomy pronásledují drobné brouky z rodu Poinarinius, jehož larvy žerou dřevo napadené houbami, a jsou přitom doprovázeny několika druhy roztočů, kteří se na rutrizomě buď „vezou“ nebo se pohybují chodbami a také hledají mycelia hub. (Práce byla letos publikována v špičkovém biologickém časopise Proceedings of the Royal Society B.)
Přizpůsobení 100 mil. let staré rutrizomy úzkým klikatým chodbičkám je fascinující: brouk má úzké tělo a zkrácené krovky, což mu dává ohebnost a umožňuje postupovat zákruty chodeb. Navíc má na čele jakési rohy, které snad slouží k rozhrnování jemných pilin a další podivné útvary na svrchní straně zadečku, které má i současná brazilská Nemozoma gymnosternalis a jejichž význam je opravdovou záhadou.
Umělecká představa života v chodbičkách uvnitř stromu křídového lesa, kde vysoce specializovaná rutrizoma pronásleduje dřevokazného brouka poinarinia. Kresba Ding-Hua Yang, CC BY 4.0.
Asi nejzajímavější na celém tom prastarém ekosystému je vztah mezi stabilitou prostředí (uvnitř stromu jsou živočichové dobře chráněni před zevními vlivy, jako je třeba horko a sucho), které hmyzu umožňuje přežívat desítky ba stovky milionů let v téměř nezměněné podobě, ale zároveň mimořádnými nároky na adaptace ve vysoce konkurenčním prostředí – lov ve stísněných zákrutech úzkých temných chodeb totiž vyžaduje extrémní morfologická přizpůsobení. A tak neúprostné a nepolevující „závody ve zbrojení“ mezi predátorem a jeho kořistí ženou evoluci stále vpřed a my pak v přírodě nacházíme takové podivnosti, jako je právě zmíněná rutrizoma.
