Národní památník Věznice Uherské Hradiště

Adresa

Politických Vězňů (bez čísla popisného)
686 01 Uherské Hradiště

Kontakty

  • Řízení projektu:
    Štěpán Daněk, e-mail: sdanek@mzm.cz
  • Výzkum a práce s pamětníky:
    Zdeněk Homola, e-mail: zhomola@mzm.cz
  • Kancelář: 
    Velehradská třída 537, Uherské Hradiště

Pro veřejnost uzavřeno.

Národní památník Věznice Uherské Hradiště je jedinečným projektem, jehož cílem je vybudovat moderní centrum, které v sobě obsáhne memoriální, expoziční, kulturní, edukační, a také badatelskou funkci. Vznikající instituce s mezinárodním přesahem v sobě skýtá jedinečný potenciál pro úzkou interakci veřejného a neziskového sektoru.

Projekt byl zahájen na základě dlouhotrvajícího občanského zájmu, který reprezentuje zejména spolek Memoria – Iniciativa za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti, z.s.

Moravské zemské muzeum je hlavním garantem projektu a spolu s vlastníkem objektu věznice, Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, aktivně spolupracuje na budoucí podobě Památníku. Tento stav přispívá k lepší koordinaci s dalším uživatelem vybrané části rozsáhlého objektu, kterým bude Ministerstvo spravedlnosti. Neméně důležitá zůstává spolupráce s lokálními subjekty, Slováckým muzeem a samotným městem Uherské Hradiště.

Plánované otevření pro veřejnost bylo stanoveno na rok 2028. Aktuální zajímavosti související s projektovým životem Památníku můžete sledovat prostřednictvím oficiální facebookové stránky.

Zdroj: uzsvm.cz
Autor fotografie v záhlaví: Jakub Vojáček

Justiční areál s věznicí byl postaven v roce 1897 s celkovou kapacitou přibližně 300 vězňů. Jeho první výraznější stopou v dějinách je věznění účastníků generální stávky 1920.

Za nacistické okupace sloužil areál Gestapu jako vyšetřovací věznice, kde trpělo mnoho odbojářů. Po skončení války zde probíhaly tzv. retribuční soudy a na nádvoří věznice došlo k řadě poprav.

Po únoru 1948 se hradišťská věznice stala důležitou součástí systému totalitní represe. Neobvykle kruté mučení a popravy byly charakteristické pro 50. léta. Ve spojitosti se zločineckou činností místní StB je spojen i zvrácený vynález „elektrických bot.“ Většina krutých vyšetřovatelů nikdy nebyla za své zločiny souzena.

Věznice sloužila svému účelu do roku 1960, kdy došlo k reformě veřejné správy. Prostory byly následně využívané pro různé účely včetně školní družiny.

Po sametové revoluci začal objekt chátrat a nebyla vize pro vhodné využití. Nevzhledná součást města měla být jako nepotřebný majetek odprodána ve veřejné dražbě. Občanská iniciativa zabránila tomuto neuvážlivému kroku a aktivním přístupem přesvědčila zainteresované subjekty ke společné diskusi nad důstojným využitím areálu. Zhmotnění těchto činů je možné sledovat v přípravných pracích k vytvoření Národního památníku Věznice Uherské Hradiště.

Zdroj: Slovácké muzeum

„Budova věznice je živým svědkem temné minulosti a vypravěčem proměn svobody v současnosti.“

Návštěvník se setká s ambiciózním kulturním prostorem. Rozloha exteriéru je více než 3600 m². Interiér se rozprostírá na více než 3000 m², z toho přes 1700 m² tvoří stálá expozice. Ta bude kombinovat širokou škálu způsobů předávání informací, včetně textů, videí, zvukových nahrávek, lightdesignu, předmětů a vytváření specifické atmosféry prostředí.

Návrh dramaturgie expozice je prozatím rozvržen do tří pater bývalých samotek a foyeru, který by měl sloužit jako úvod i závěr návštěvy. Foyer představí celorepublikový význam Památníku a připraví návštěvníka na emocionální zážitek skrze komplexní audiovizuální projekci. První patro se soustředí na časovou osu od založení věznice až po současnost, s důrazem na období druhé světové války a lidových soudů, jako určitému předvoji následujících událostí. Druhé patro je zcela věnováno období 1948–1953. Třetí patro se zaměřuje na druhý život věznice a otázkám vyrovnání se s minulostí a hledání spravedlnosti. Každé patro je koncipováno jako samostatný příběhový celek, který návštěvníkovi umožňuje volit, zda navštíví jedno, dvě nebo všechna tři patra. Tato flexibilita dramaturgie zajistí, že návštěvník bude z Památníků odcházet s uceleným souborem informací, bez ohledu na to, kolik pater navštíví. Památník bude doplněn pietním místem na vnitřním dvoru areálu, které představuje emoční vyvrcholení pro návštěvníky a připomíná tragické osudy lidí, kteří zde byli vězněni. Kromě toho se v areálu budou nacházet doplňkové prostory pro krátkodobé výstavy, badatelna, kavárna a venkovní prostor dvora.

Autor: Michal Stránský
KONTAKTY
SLUŽBY
VĚDA A VÝZKUM
O NÁS