Sídliště mamutího lidu u Milovic pod Pálavou

• Napsal: Oliva Martin et al.
• ISBN: 978-80-7028-333-2
• Rozsah: 340 stran
• Formát: 213 x 303 mm, velké množství čb. fotografií, perokreseb, grafů a bar. fotografií
• Vazba: pevná
• Datum vydání: v červnu 2009

Sídelní aglomerace aurignacienu a gravettienu u Milovic byla zkoumána v letech 1986 až 1991, kdy se zde těžila hlína na hráz Novomlýnské nádrže. Stanici proslavil objev příbytku z mamutích kostí, prakticky nejstaršího (asi 26 tisíc let) a jediného ve střední Evropě. Obklopuje ho popelovitá vrstva s radiolaritovými nástroji, mezi nimiž převládají drobné hroty z otupeným bokem. Nejbližší, ovšem mladšíanalogie této industrie najdeme až ve Středomoří. Za hlavní přínos výzkumu lze považovat obrovské nahromaděniny mamutích kostí, situované jednak vedle objektu na vrcholu hřbítku, jednak v mladších sektorech A,B a K. V době výzkumu byly haldy kostí považovány za prostý odpad z těl ulovených a snědených mamutů a nad zvláštní skladbou zastoupených kostí se nikdo nezamýšlel. Později se rozvířila celosvětová diskuse o tom, zda byli mamuti vůbec loveni, a zda nahromaděniny kostí pocházejí z úlovků na místě samém či zda indikují místa přirozeného úhynu. Rozbor akumulací mamutích kostí v Milovicích oba tyto názory zpochybnil. Ukázalo se, že kosti byly asi záměrně nahromaděny lidmi, ať již jako kuchyňský odpad, symboly lovecké prestiže, teritoriální znamení, či jako projev snahy o usmíření ochranného ducha zvěře.