Žertovná píseň o kafemlejnku

Zpět na seznam témat

Jana Poláková

Zrnka kávy pronikla do střední Evropy koncem 17. století a v té době byla považována spíše za účinný povzbuzující lék než každodenní nápoj. Dlouhé roky byla vzácná, a tedy i drahá, takže si je mohly dopřát jen vyšší společenské vrstvy. Od počátku 19. století káva začala pronikat do venkovského prostředí, kde postupně ve dvojici s chlebem nahradila dosavadní praxi snídaňových polévek. Pravá káva byla však nadále pro mnohé nedosažitelná, a proto se užívaly její nejrůznější náhražky. K nejznámějším jistě patří pražený a drcený čekankový kořen, tzv. cikorie. Dobové kramářské tisky reagovaly poměrně pružně zařazením částí nebo celých textů o kafi, kafé nebo kávě do svého repertoáru. Obvykle jejich autoři prezentovali kávu jako návykovou. Především ženy byly podle nich ochotné hladovět, prodávat vybavení bytu nebo se zadlužit, aby se jí mohly alespoň jednou za den napít. Jejich manželé neměli pro tuto vášeň většinou pochopení. Písně se velmi rychle rozšířily do obecného povědomí, proto je můžeme nalézt nejen jako kramářský tisk, ale také v nejrůznějších dobových zpěvnících.

Žertovná píseň o kafemlejnku patří k menší části tematické skupiny, která tuto pochutinu více méně vychvaluje. Pochází z přelomu 19. a 20. století, místo vydání není známé. Patří k málu písní, u nichž je uvedený autor – v tomto případě Josefa Šťasná z Mlazic, patrně obce dnes spadající pod Mělník. Je však docela možné, že paní Šťasná se ve své tvorbě opřela o píseň známou např. na Chrudimsku nebo Nasavrcku. Některé jejich sloky jsou téměř totožné, i když prezentovaný tisk je rozsáhlejší. V každém případě se jedná o doklad, že káva i přes snahu mnohých mravokárců v našem prostředí během 19. století zdomácněla.