Pravdivý hrozný příběh o přeukrutném země třesení

Zpět na seznam témat

Hana Bočková

Zemětřesení, které zasáhlo portugalský Lisabon 1. listopadu 1755, v neděli na svátek Všech svatých, náleželo k největším v evropské historii. Za jeho příčinu se dnes považuje tektonický pohyb ve zlomu mezi africkou a euroasijskou deskou v Atlantiku, vlny jím vyvolané dosáhly dokonce pobřeží Ameriky a severní Evropy. Síla otřesů se odhaduje na 8,5 až 9,2 stupně Richterovy škály; otřesy zničily chrámy, v nichž se konaly sváteční mše, paláce, kláštery a ovšem i obytné čtvrti. Dílo zkázy dovršil několikadenní ničivý požár a tsunami, která smetla lidi, prchající před otřesy na pobřeží, do přístavu a ke královskému paláci.

Kramářská píseň přináší informace o škodách, které zasáhly elitu portugalské společnosti i prosté lisabonské obyvatele, a příznačně interpretuje neštěstí jako projev Božího hněvu nad pyšným městem; podobný názor najdeme i v dalších textech, které v českém prostředí o této události informovaly – např. ve veršované skladbě Jána Čerňanského Žalostné vypsání pádu a vyvrácení předního a nejhlavnějšího v zemi portugalské města Lissabony (1758). K příčinám zemětřesení se však vyslovila i rozvíjející se moderní věda: učení muži zkoumali zemětřesení racionálními metodami, za pomoci dosavadních znalostí přírodních jevů. Angličan John Michell (1724–1793), filozof a přírodovědec, odhadl jeho hybné síly a stanovil i epicentrum, je proto považován za jednoho z otců moderní vědní disciplíny – seismologie.

Ilustrace na titulním listu byla původně zařazována ke kramářským písním o Posledním soudu. Její použití v písni o zemětřesení naznačuje, že katastrofa mohla evokovat apokalyptické představy, je však i zajímavým svědectvím volného nakládání s ilustracemi, pro kramářské písně příznačného.