Píseň Harfenice

Zpět na seznam témat

Tomáš Slavický

Paměťová varianta kramářské písně známé pod názvem Harfenice, kdysi zpívaná harfenistkami, byla zapsána roku 1963 v Malenovicích podle podání Ferdinanda Kříže (1888 Malenovice – 1967 Zlín) s následující vzpomínkou: „V letech osmdesátých minulého století a ještě později chodívaly světem harfenistky. Nejčastěji je bylo vidět na poutích a na jarmarcích. Někdy zpívaly také v hospodách, kdy se tam večer sešli lidé. Stal-li se ve světě nějaký strašný zločin, obyčejně vražda, nějaký lidový skladatel hroznou událost zveršoval a obyčejně složil také nápěv. Harfenistky se naučily píseň ‚o strašném mordu‘ zpívat a pak s ní chodily světem. Byly to vlastně živé noviny. Tyto písničky mívaly obyčejně také vytištěny a prodávaly je po krejcaru nebo po dvou – podle toho, jak byla píseň dlouhá. Lidé si je kupovali, od harfenistky se naučili nápěv a pak doma, hlavně při draní peří, zpívali. Kolem roku 1880 až 1900 byla na Moravě známá harfenistka Mrkosová. Zpívala po celé Moravě a snad i v Čechách v hospodách, na jarmarcích a poutích. Začínala vždy úvodní písní: Poslyšte, páni, moje zpívání.“ Píseň vychází z kramářské písně Blaze nastokrát, blaze na světě, známé též jako Harfenice ubohá, nebo jen Harfenice. Její nápěv je příkladem obecně známé noty, na kterou bylo s oblibou odkazováno v mnoha kramářských tiscích. Byl typický pro mladší vrstvu kramářských písní tištěných latinkou. Objevuje se zejména v písních, které informovaly o smutných událostech (například první balkánská válka 1877, důlní neštěstí na Březových Horách 1892), uplatnil se také v dělnickém prostředí. Po první světové válce byly na tento starosvětský nápěv skládány popěvky pojednávající o společensky sledovaných soudních případech, které již byly spíše parodiemi na dožívající žánr kramářské písně.