Abecedy o zlých ženách

Zpět na seznam témat

Hana Bočková – Věra Frolcová

Notovaný zápis a paměťová varianta kramářské písně o zlých ženách, zaznamenaná podle ústní tradice první republiky se opírá o kramářský tisk písně, který vycházel v letech 1793–1868 s názvem Abeceda ženská v píseň uvedená. Tisk i jeho šíření zanechaly stopy na Moravě a v tehdejších Uhrách. Recepce z východní Moravy obsahuje prvky nářečí (vyprávjá, dubovú palicú) a vynechává hrubé sloky o nevěře žen a jejich oblibě alkoholu.

Na Moravě existují dva hudební doklady této písně, zapsané z ústního podání: varianta z Rudy nad Moravou (okr. Šumperk, 1954) a vystavený rukopis z Valašských Klobouk (okr. Zlín, 1926). Písnička přejala nápěvový typ, zpívaný v různých kontextech (svatba, dožínky, koleda). Je to durová melodie v rozsahu oktávy rozvíjející tónický kvartsextakord na symetrické uzavřené písňové formě (8a 8b 8b 8a). Zvláště tektonický typ se středovou rytmickou figurací je velmi rozšířený ve folklorním repertoáru 19. a 20. století v Čechách a částečně na Moravě, např. ve svatebním tanci kolo (Už, už, už, Honzíček je muž) a v dalších tanečních písních a hrách (Ach, ach, ach, spálila jsem hrách).

Také text písně má zajímavou historii. Žertovné hodnocení ženských nectností náleží k oblíbeným tématům skladeb, které odkazují na biblický předobraz všech hříšných žen – Evu, postupem času promítnutý do všech sfér soukromého i veřejného života. Verše tzv. abecední básně začínají písmeny abecedy. Forma má kořeny už v antice a využívaly ji i staré křesťanské duchovní skladby. V humorné podobě ji objevíme ve středověké žákovské poezii nebo v satirickém Ženském katechismu, kde je princip využití prvních písmen abecedy spojen s „náboženským“ výkladem ženských chyb.

Vystavený rukopis pochází od sběratelky lidových písní Františky Kyselkové (1865 Kamenice u Jihlavy – 1951 Brno).