Připravované výstavy

Slovácko sa búří – Neklidná léta 1918 až 1920 na rozcestí střední Evropy

Výstava představí odvrácenou tvář revolučních událostí let 1918–1920, které vyvrcholily vznikem samostatného Československa. Nabízí méně známý pohled na dobu přechodu od války k míru, kdy skupinové násilí nabývalo velmi rozmanitých forem, mezi něž řadíme vojenské vzpoury, antisemitské pogromy, pokus o protistátní puč, národnostní nepokoje, hnutí zelených kádrů, akty pomsty či útoky na přívržence a symboly rakousko-uherského státního zřízení, hladové bouře, socialistické manifestace či sexuální násilí. Z konkrétních násilných činů se jednalo například o útoky výbušninami na četnictvo nebo kostely, násilné odplaty kriminálníkům, loupeže a loupežné vraždy, útěky z věznic nebo střety jednotek vykonávajících pohraniční strážní službu s pašeráky.

Výstava se zaměří na identifikaci motivací a pohnutek vedoucích osoby k účasti na těchto násilných činech, jež zasazuje do kontextu složitých procesů formování národních států na troskách Rakouska-Uherska. Ačkoliv se témata spojená s válkou, uniformami a zbraněmi těší v posledních letech značné oblibě, cílem výstavy nebude oslavná prezentace války a násilí. Tato se naopak prostřednictvím mikropříběhů "obyčejných" lidí pokusí nahlédnout do každodennosti společnosti zmítané politickými otřesy a konflikty nejrůznějšího charakteru, z nichž pramenily stěžejní středoevropské konfrontace 20. století (antisemitismus, česko-německé vztahy, slovensko-maďarské vztahy, krajně-levicové revoluční hnutí a další).

Sledovanou dobu nelze vnímat veskrze negativně, neboť přinesla rozvoj svobody, demokracie a emancipace nejen pohlaví, ale též národů a sociálních vrstev. Násilí se do značné míry stalo krajním prostředkem komunikace společnosti, jíž zmítala nespokojenost, hněv i nenávist živená novými podněty i léta neřešenými vnitřními konflikty. Násilné počátky moderních států najdeme na konci druhé dekády 20. století takřka v celé střední či středovýchodní Evropě i na Balkáně.

Změny státního zřízení a dočasné mocenské vakuum vytvořily dostatečný prostor organizovaným i nahodilým skupinám obyvatelstva k vyjádření svého postoje násilnou formou. Absence závazných norem, odklon od tradiční náboženské morálky a hodnotová dezorientace vedly ke kriminalitě, již si pachatelé dokázali vnitřně ospravedlnit.

Rozpad Rakouska-Uherska souvisel se skončením první světové války, ale přinesl do celého regionu sérii nových válek nástupnických států (zejména o hranice), které lze díky jeho obyvateli společně prožitým staletím s trochou nadsázky označit za občanské. Různá etnika obývající povodí Dunaje, Moravy či Váhu si byla natolik blízká, ale zároveň vzdálená. Jejich letité vzájemné soupeření, postupná radikalizace a vnější vlivy (zejména frontové zkušenosti) namíchaly silný koktejl nestability, který si národy nástupnických států musely vypít až do hořkého dna.

Nad výstavou převzal záštitu hejtman Jihomoravského kraje Mgr. Jan Grolich.