Úvod > Navštivte nás > Multimediální průvodci > 5. Léta naděje a vzestup totality 1945 - 1960

Léta naděje a vzestup totality 1945 - 1960

Středoevropská křižovatka: Morava ve 20. století

předcházející kapitola | následující kapitola

Years of Hope and the Rise of Totalitarianism
Годы надежды и наступление тоталитаризма

 

V roce 1945 vstoupila Morava a celé Československo do nového světa. Německo a velká část Evropy ležely v troskách, staré velmoci ztratily význam. Někteří historici mají dosud za to, že další osudy země a jejích obyvatel byly předurčeny tzv. rozdělením sfér vlivu mezi Sovětský Svaz a Západ. Ve skutečnosti představovala budoucnost, tak jako v každé jiné historické situaci otevřenou nepopsanou knihu. Možná bylo Československo skutečně předurčeno stát se panstvím komunistů, o konkrétní podobě procesu, který k tomu vedl, však rozhodovala sama tehdejší společnost a dalším generacím včetně nás tak zanechala jedinečný příběh a dědictví, které můžeme zkoumat a nacházet v něm odpovědi na aktuální otázky. I společnost, její hodnoty, myšlení a očekávání se totiž po zkušenostech Mnichova, okupace a průběhu války proměnily. Postoje a činy politiků, ale i bezejmenných obyvatel byly pro další vývoj stejně důležité, jako strategické plány supervelmocí.

Patnáct let mezi koncem války a vyhlášením Československé socialistické republiky v roce 1960 proměnilo od základu politický, společenský, hospodářský i kulturní život. Tyto změny odstartovaly bezprostředně po válce, přesto lze celé období rozdělit ještě na dobu tzv. třetí republiky (1945–1948) a následnou dobu nástupu a konsolidace otevřené komunistické diktatury. Již první tři poválečná léta plná nadějí v lepší uspořádání osvobozené vlasti se však odehrála v podmínkách omezené politické plurality a pokřivování demokracie i právního státu. Množství a hloubka změn, které se během těchto let odehrály, lze srovnat s těmi, které nastaly po únorovém převratu a pro budoucnost země byly stejně důležité.

Dobově se tato první etapa označovala jako národní a sociální revoluce. Právě v ní se otřásaly a proměňovaly hodnotové systémy, právě v ní jsou zakódovány těžkosti a dilemata při zpracovávání komunistické minulosti po roce 1989. Období tradičně vnímané jako epilog československé demokracie bylo spíše předehrou komunistické diktatury. Někteří historici a politologové označují tři poválečná léta jako limitovanou demokracii nebo pretotalitní režim. Vnímání tohoto období je stále plné rozporů. Přes zřetelné odchylky od ideálů masarykovského Československa, nebo právě díky nim, byla v období třetí republiky obnovena a právně zakotvena česká, resp. československá státnost. Sama poválečná společnost po roce 1945 očekávala dalekosáhlou změnu systému s pozitivní nadějí a s velkou mírou odhodlání. O to, kam až tato změna povede a co vše jí bude možné obětovat, se záhy rozhořel politický boj. Jeho první dějství vyhrála v poválečných volbách v roce 1946 komunistická strana. Po dalším roce a půl vyústil tento boj v dalekosáhlou politickou krizi, která vytvořila kulisy pro provedení připravovaného mocenského převratu. V únoru 1948 jím komunistická strana získala mocenský monopol. 

Éra pozdního stalinismu a jeho československých epigonů uvrhla zemi do desetiletí nevybíravého a brutálního pošlapávání lidských a občanských práv a nastolila ve společnosti atmosféru strachu. Protivníci KSČ byli pronásledováni. Celá řada moravských, hlavně lidoveckých politiků odešla po únoru za hranice a stala se důležitými osobnostmi československého politického exilu. Dlouholetému vůdci strany Msgre Janu Šrámkovi a jeho věrnému ministrovi pošt Františku Hálovi se ovšem útěk nepodařil a byli umístěni v brněnském domácím vězení. Perzekuce se zaměřila také na celé konkrétní skupiny obyvatel, jako byli představitelé církve či soukromí zemědělci a podnikatelé. Našla se také celá řada lidí, kteří se s novými poměry nechtěli smířit, často se však stali obětí provokací státní bezpečnosti.

Ačkoliv se většina klíčových politických rozhodnutí v Československu odehrávala v Praze, i po moravské půdě občas kráčely velké dějiny.  Na Olomoucku byl zorganizován pokus o krabičkový atentát na tři ministry vlády, který vešel do historie jako tzv. Krčmaňská aféra, V listopadu 1947 se na sjezdu v Brně odehrál střet o osud sociálně demokratické strany. Obě události patří k bezprostředním předehrám únorového převratu.

V Brně také zatčením krajského tajemníka komunistické strany Otto Šlinga odstartovala cesta k politickému procesu s Rudolfem Slánským a jeho vykonstruovaným spikleneckým centrem, ve kterém komunisté nechali popravit jedenáct významných představitelů vlastní strany a který se stal symbolem československých stalinistických čistek.

I v této atmosféře teroru a strachu zůstávala podpora komunisty zavedeného systému ve společnosti značně vysoká. V očích veřejnosti bylo spojenectví se Sovětským svazem garancí výsledků druhé světové války, samostatnosti a celistvosti státu. Zastrašující propaganda pomáhala zakrývat i vážné hospodářské problémy dvouletky a první pětiletky. Společnost přes některé projevy odporu unesla i měnovou reformu, která v roce 1953 obrala obyvatele o všechny úspory. Po zbytek 50. let se přechodně podařilo stabilizovat a zlepšit životní úroveň a opustit přídělový systém, který zde nepřetržitě fungoval od roku 1939.

English:

In 1945, Moravia and the whole of Czechoslovakia entered a new world. Germany and much of Europe lay in ruins, the old superpowers lost their meaning. Some historians still believe that the following fate of the country and its residents were pre-destined by the division of the spheres of influence between the Soviet Union and the West. In fact, the future was, as in any other historical situation, an open blank book. Maybe Czechoslovakia was indeed destined to become the estate of the Communists, but the then society decided on the specific form of the process that led up to it, leaving a unique story and legacy to the following generations, including us, that we can examine and where we can find answers to current questions. Even the society, its values, thoughts and expectations changed after the experiences of the Munich Agreement, the occupation and the war. The attitudes and actions of politicians as well as nameless residents were as important for further development as the strategic plans of superpowers.

Those fifteen years between the end of the war and the proclamation of the Czechoslovak Socialist Republic in 1960 fundamentally changed the political, social, economic and cultural life. These changes started immediately after the war, 

yet the whole period can be divided into the period of the so-called Third Republic (1945-1948) and the subsequent period of the onset and consolidation of the open Communist dictatorship. Already the first three postwar years full of hope for a better arrangement of the liberated country, however, took place under conditions of limited political pluralism and deformation of democracy and a state with the rule of law. The number and depth of the changes that took place during these years can be compared with those that occurred after the coup in February and were equally important for the future of the country. Historically, the first phase was referred to as the national and social revolution. It was the time when the value systems were shaken up and changed. It was the time where the difficulties and dilemmas in the processing of the communist past after 1989 are embedded. This period traditionally perceived as an epilogue of Czechoslovak democracy was rather a prelude to the communist dictatorship. Some historians and political scientists refer to the three post-war years as limited democracy or pre-totalitarian regime. The perception of this period is still 

full of contradictions. Despite the apparent deviation from the ideals of the Masarykian Czechoslovakia, or because of them, the Czech or Czechoslovak statehood was restored and legally anchored in the period of the Third Republic. The postwar society itself expected a far-reaching change to the system after 1945 with positive hopes and high levels of commitment. A political fight for how far this change will go and what all can be sacrificed to it flared up soon. The first part of the fight was won by the Communist Party in 1946 in post-war elections. After another year and a half, this fight resulted in a far-reaching political crisis which formed the scenery for the planned taking of the power by coup. In February 1948, the Communist Party gained monopoly on power.

The era of the late Stalinism and its Czechoslovak epigones sent the country into decades of unscrupulous and brutal violations of human and civil rights and created an atmosphere of fear in society. Opponents of the Communist Party were persecuted. Numerous Moravian, mainly People’s Party’s politicians emigrated after February and became important personalities of the Czechoslovak political exile. However, the escape of the long-time party leader Msgr. Jan Šrámek and his loyal Minister of Posts František Hála was unsuccessful and they were placed on house arrest in Brno. Persecution also focused on whole specific groups of population such as representatives of the church or private farmers and entrepreneurs. There were also many people, who refused to accept the new situation, however, often became victims of provocations of the state security forces. Although most of the key political decisions in Czechoslovakia took place in Prague, major historical events also sometimes took place on the Moravian soil. The attempted assassination of three government ministers using boxes sent by mail was organised in the Olomouc region. It went down in history as the so-called Krčmaň Affair. A fight for the fate of the Social Democratic Party took place in November 1947 at a meeting in Brno. Both events are among the immediate preludes to the February coup.

The path to the political process of Rudolf Slánský and his artificial conspiratorial centre, in which the Communist executed eleven prominent representatives of their own party and which became the symbol of Czechoslovak Stalinist purges, began in Brno by the arrest of the regional secretary of the Communist Party Otto Šling. Even in this atmosphere of terror and fear, the support for the system established by the Communists in the society remained considerably high. In the eyes of the public, the alliance with the Soviet Union was a guarantee for the results of World War II, independence and integrity of the state. Intimidating propaganda helped conceal serious economic problems of the Two Year Plan and the first Five Year Plan. Despite some signs of resistance, the society survived a monetary reform which robbed the residents of all savings in 1953. In the rest of the 1950s, the standard of living was stabilised and improved and the rationing system that had worked continuously since 1939 was abandoned.

Русский:

В 1945 году Моравия и вся Чехословакия вошли в новый мир. Германия и большая часть Европы лежали в развалинах, старые державы потеряли свое прежнее значение. Некоторые историки до сих пор считают, что судьба страны и ее населения была предопределена так называемым разделением сфер влияния между Советским Союзом и Западом. На самом деле, как и в любой другой исторической ситуации, будущее представляло собой открытую книгу с чистыми листами.  Возможно, Чехословакия действительно должна была стать царством коммунистов, но форму ведущего к этому процесса выбирало само общество того времени и будущим поколениям, включая нас, оставило уникальную историю и наследие, которое мы можем изучать и находить в нем ответы на актуальные вопросы. Пройдя опыт Мюнхенского сговора, оккупации и войны, общество изменилось, а также изменились его ценности, мышление и ожидания.  Позиция и действия как политиков, так и безымянных граждан были так же важны для дальнейшего развития, как и стратегические платы супердержав.

Пятнадцать лет, прошедших с конца войны до провозглашения Чехословацкой Социалистической республики в 1960 году, в корне изменили политическую, общественную, экономическую и культурную жизнь. Изменения начались сразу после войны, тем не менее, весь этот период можно еще разделить на период так называемой Третьей республики (1945–1948) и пришедший после нее период наступления и консолидации открытой коммунистической диктатуры. Три первых послевоенных года, наполненные надеждой на лучшее устройство освобожденной родины, прошли в условиях ограниченного политического плюрализма и искажения демократии и правового государства. Масштабы и глубину прошедших в эти годы изменений можно сравнить с изменениями, которые наступили после февральского переворота и были не менее важными для будущего страны.  Этот первый этап называли в то время национальной и социальной революцией. Именно на этом этапе сотрясались и изменялись системы ценностей, именно в нем закодированы трудности и дилеммы переосмысливания коммунистического прошлого после 1989 года. Эпоха, по традиции воспринимаемая как эпилог чехословацкой демократии, была скорее увертюрой к коммунистической диктатуре. Некоторые историки и политологи называют три послевоенных года ограниченной демократией или предтоталитарным режимом. В восприятии этого периода сохраняется множество противоречий. Несмотря на явные отклонения от идеалов масариковской Чехословакии, а может быть именно благодаря им в период Третьей республики была восстановлена и приобрела правовую основу чехословацкая государственность. Послевоенное общество ожидало принципиального изменения системы с большой надеждой и решимостью. Вокруг вопросов о том, к чему должно привести это изменение, и что ему можно принести в жертву, вскоре разгорелась политическая борьба. В первом акте этой борьбы на послевоенных выборах 1946 года одержала победу коммунистическая партия. Спустя полтора года эта борьба вылилась в масштабный политический кризис, который создал декорации для осуществления готовящегося переворота. В феврале 1948 года посредством этого переворота коммунистическая партия захватила монополию на власть. 

Эра позднего сталинизма и его чехословацких последователей ввергла страну в десятилетия жестокого попирания личных и гражданских прав человека и создала в обществе атмосферу страха. Противники КПЧ преследовались. Многие моравские политики, прежде всего, члены ЧНП, после февральского переворота уехали за рубеж и стали передовыми деятелями чехословацкой политической эмиграции. Лидеру партии Яну Шрамеку и его верному министру почты Франтишеку Гале не удалось бежать, и они попали под домашний арест в Брно. Преследованиям также подвергались конкретные группы населения – представители церкви, частные фермеры и предприниматели. Те, кто не желал смириться с новыми порядками, становились жертвами провокаций со стороны госбезопасности.

Несмотря на то, что большинство ключевых политических решений в Чехословакии принималось в Праге, крупные исторические события иногда происходили на моравской земле.   В Оломоуце была совершена попытка покушения на трех министров правительства, которая вошла в историю под названием Крчманьская афера. В ноябре 1947 года на съезде решалась судьба социально-демократической партии. Оба этих события непосредственно предшествовали февральскому перевороту.

С ареста областного секретаря коммунистической партии Отто Шлинга в Брно начался путь к политическому процессу об антигосударственном заговоре вокруг Рудольфа Сланского, в результате которого коммунисты казнили одиннадцать лидеров собственной партии, и который стал символом чехословацких сталинских чисток. 

Но и в этой атмосфере террора и страха установленная коммунистами система продолжала пользоваться большой поддержкой населения. В глазах общественности союз с Советским Союзом был гарантией результатов Второй мировой войны, независимости и целостности государства. Запугивающая пропаганда помогала скрывать серьезные экономические проблемы двухлетки и первой пятилетки. Несмотря на немногочисленные проявления несогласия, общество выдержало денежную реформу 1953 года, в результате которой население потеряло все свои сбережения. До конца 50-х годов временно удалось стабилизировать и поднять уровень жизни и отказаться от карточной системы, которая непрерывно действовала в стране с 1939 года.

 
                                                
vyrobila www.omegedesign.cz