Věznice Uherské Hradiště
Svědek událostí, na který bychom neměli zapomenout.
Dokončení rekonstrukce věznice
Pokud půjde vše podle plánu ÚZSVM, v tomto roce by mělo být otevřeno muzeum-památník a do části objektu by se měly nastěhovat justiční složky. Stane se z místa s pohnutou historií „Areál spravedlnosti“ (reflektující její pošlapávání v minulosti a podporující úsilí o její hledání v přítomnosti)? Vybudujeme po desetiletích Národní památník Věznice Uherské Hradiště – mimo jiné i významnou součást mapy zla komunistického režimu?
Úspěšná architektonická soutěž
V listopadu 2022 byly vyhlášeny výsledky soutěže na architektonicko-urbanistické řešení rekonstrukce areálu věznice, kterou pro ÚZSVM organizovala společnost CCEA MOBA. S návrhem architektury moderní a zároveň citlivé k památkově chráněné budově vyhrálo renomované studio ov architekti. Vítězný ideový návrh se má stát podkladem pro další projektování a přípravu proměny celého areálu.
Začátek velké spolupráce, přípravné práce a věznice jako priorita vlády
Dlouhé snažení řady aktérů o nápravu neutěšené situace konečně v roce 2016 vyústilo v nadějný krok. Mezi Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), ministerstvy financí, kultury a spravedlnosti, Okresním soudem UH, Městem Uherské Hradiště a Zlínským krajem bylo uzavřeno Memorandum ve věci budoucího využití areálu. Objekt tak v roce 2017 přešel do správy ÚZSVM, ten připravuje jeho rekonstrukci. Podle rozhodnutí Regionální dislokační komise z roku 2018 na základě Studie využití areálu má sloužit jak Muzeu totality (pracovní název), tak Okresnímu soudu, Probační a mediační službě a Okresnímu státnímu zastupitelství. V průběhu roku 2020 začaly přípravné práce – areál byl vyklizen, proběhl stavebně technický průzkum a další dokumentační práce. Přípravou instituce s pracovním názvem Muzeum totality je pověřeno Moravské zemské muzeum jakožto příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR. Spolek Memoria bedlivě pozoruje aktivity směřující k důstojnému využití věznice a sám se snaží věci pomáhat tam, kde může. Spolek usiluje o kvalitní architektonické zpracování budoucího areálu. V lednu 2022 se přeměna areálu dostala do programového prohlášení vlády a premiér Petr Fiala opětovně věznici navštívil.
Prozatímní muzeum
Díky aktivitě spolku Memoria, řadě dobrovolných spolupracovníků a dobré součinnosti s orgány veřejné správy se podařilo zejména v období let 2014 až 2019 v prostoru věznice zprovoznit příležitostné „prozatímní muzeum“. Areálem prošly tisíce návštěvníků prohlídek, koncertů, výstav a dalších událostí živého umění, každý rok zde proběhla ekumenická bohoslužba smíření. Tyto aktivity významným způsobem přispěly ke zvýšení povědomí o minulosti uherskohradišťské věznice, a to zdaleka nejen ve zdejším regionu. V roce 2017 přinesla spolupráce s Městem Uherské Hradiště, Slováckým muzeem a Klubem kultury UH otevření Expozice Věznice UH. Zvýšený zájem veřejnosti podpořil i snahy na politické úrovni.
Iniciativa za důstojné využití věznice
Širší povědomí o tom, co se za zdmi věznice dělo během války a zejména v 50. letech, téměř dokonale vytlačené z kolektivní paměti, rostlo jen zvolna. Zlomovým momentem se stal záměr Ministerstva spravedlnosti odprodat objekt ve veřejné dražbě. Představa možného komerčního využití míst, kde trpěli nevinní lidé, vedla ke vzniku občanské iniciativy za důstojné využití věznice (s právní formou občanského sdružení – spolku Memoria). Navazující petici podepsalo během následujících let přes 15 000 lidí, včetně řady významných osobností. Hrůzy zdejší věznice dostal do celostátních médií soud s A. Grebeníčkem, jedním z nechvalně proslulých vyšetřovatelů (a otcem v té době poslance za KSČM).
Léta tápání – „kam s ní“?
Období po změně politického režimu v roce 1989 je rozporuplné. Na jedné straně snaha Konfederace politických vězňů, aktivních jednotlivců i veřejných činitelů se s dědictvím v podobě obrovského areálu uprostřed širšího centra města zatíženého temnou historií se ctí vypořádat, na straně druhé jistá nemohoucnost celé společnosti tváří v tvář komplikovanému úkolu. Na počátku 90. let se jako reálné jevilo obnovení vězeňského provozu v podobě vazební věznice, tato i další úvahy narážely na obrovskou finanční, ale i organizační náročnost. Roku 1993 se v prostoru před areálem nicméně KPV podařilo vybudovat alespoň malý Pomník obětem komunismu.
Plán na rekonstrukci, ze samotek obchoďák…
Značná rozloha prostor se nabízela jako skladiště nejrůznějšího materiálu. Od kulis Slováckého divadla přes archivní spisy až po rekvizity k prvomájovým a dalším režimním oslavám. V přízemí traktu samotek jednu dobu sídlila lékařská ordinace. Z plánu vybudovat z bývalých cel internát pro studenty SUPŠ naštěstí sešlo. Urbanistická studie centra města z roku 1980 pracovala s myšlenkou vybudovat zde Dům služeb (blok samotek by v tom případě šel k zemi), zdravotní středisko a velkokapacitní jídelnu.
Využívání prostor po ukončení provozu věznice
Vzápětí po ukončení vězeňského provozu část věznice začalo využívat Okresní oddělení SNB (Sbor národní bezpečnosti, zahrnoval také Státní bezpečnost), postupně obsadilo celé východní křídlo, včetně přiléhající části justičního paláce. Do jeho západního křídla byla v první polovině 60. let přesunuta Střední uměleckoprůmyslová škola. V části věznice získala „trvale provizorní prostory“ jedna ze základních škol – školní družina s jídelnou zde skončila provoz až někdy v roce 1990.
Nejtemnější období
Komunistický převrat v roce 1948 přisoudil hradišťské věznici roli jednoho z nechvalně proslulých míst. Vězněni, lidsky ponižováni a nelidsky týráni zde byli odpůrci nového režimu, ať už ti skuteční, nebo jen domnělí. Hradišťská věznice byla významnou součástí systému totalitní, nacistickými a zejména sovětskými zkušenostmi „poučené“ represe. Zvrácený vynález „elektrických bot“ je nejznámějším symbolem zla, kterým prošly v hradišťském kriminále stovky nevinných lidí, z nichž mnozí skončili s podlomeným zdravím a někteří na popravišti.
Proměna standardní věznice v místo utrpení
Justiční areál s věznicí sloužil svému účelu jak v závěrečných letech Rakousko-uherské monarchie, tak za první československé republiky. Jeho první výraznější stopou v dějinách je věznění účastníků generální stávky 1920, která se v nedalekém Hodoníně (jako i v několika dalších městech) zvrhla v násilnosti. Za nacistické okupace sloužila většina areálu Gestapu jako vyšetřovací věznice. Prošly jí tisíce odbojářů, bezohledné a kruté zacházení s lidmi se ve zdejších zdech poprvé „zabydlelo“. Po skončení války zde probíhaly tzv. retribuční soudy a na nádvoří věznice došlo k řadě poprav.
Za císaře pána
Potřeba postavit novou věznici, tehdy na okraji krajského města, vyvstala z důvodu reorganizace politické správy a soudnictví roku 1855. O stavbě budovy krajského soudu s přilehlou věznicí rozhodl městský výbor v roce 1890, 27. července téhož roku stavbu schválil císař František Josef I. Celkovým nákladem 3 miliony korun byla stavba dokončena v roce 1897 v historizujícím novorenesančním slohu.
