Milan Jelínek

(22. 6. 1923 Brno – 30. 1. 2014 Brno)

Milan Jelínek se narodil v Brně do rodiny pojišťovacího úředníka. Dětství strávil v dvojjazyčných (česko-německých) Černovicích. Studoval na Prvním reálném gymnáziu na Starém Brně, velký vliv na něj měl učitel Konstantin Hladký. Maturoval roku 1942, v témže roce z národnostních důvodů odmítl stipendijní nabídku ke studiu medicíny v Mnichově. Byl totálně nasazen v Rakousku v továrně na letecké motory Flugmotorenwerke ve Wiener Neudorfu. Na popud Konstantina Hladkého, který založil odbojovou skupinu Lípa, začal také Jelínek roku 1943 v odbojové činnosti vypomáhat. Na počátku května 1944 byl gestapem ve Vídni zatčen a postupně vězněn v Kounicových kolejích v Brně a následně ve Vratislavi. Na konci ledna 1945 absolvoval transport z Vratislavi přes Drážďany do Waldheimu, Plavna a Reichenbachu, kde se v květnu dočkal osvobození.

Na podzim 1945 nastoupil Milan Jelínek na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně ke studiu češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny. Po studiu působil v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd. Na konci 50. let se vrátil na filozofickou fakultu, kde v letech 1960–1961 působil jako proděkan pro pedagogické záležitosti. V září 1961 nastoupil jako hostující docent češtiny na Univerzitu Ernsta Moritze Arndta v Greifswaldu, kde strávil jeden akademický rok. Po návratu do Brna zastával opět důležité akademické posty. V roce 1962 se stal děkanem brněnské filozofické fakulty. V letním semestru 1965 nastoupil jako lektor češtiny na pařížskou Sorbonnu. Po návratu z Paříže byl jmenován prorektorem brněnské univerzity pro pedagogické záležitosti.

V roce 1971 musel v rámci normalizačních čistek opustit nejen prorektorský post, ale i samotnou filozofickou fakultu. Po odchodu z fakulty našel Milan Jelínek útočiště v brněnském pracovišti Ústavu pro jazyk český, kde působil v jazykové poradně. Odborné bohemistické statě publikoval pod jmény svých kolegů Oldřicha Ševčíka a Jana Balhara. Po odchodu do důchodu v roce 1983 se Jelínek začal naplno věnovat neoficiální činnosti, zejména vydávání samizdatů a pořádání bytových seminářů – zvláště s francouzskými přednášejícími, kteří byli do Brna vysíláni prostřednictvím Asociace Jana Husa v Paříži.

Po listopadu 1989 se Milan Jelínek mohl vrátit opět na univerzitu. Stal se prvním polistopadovým rektorem Masarykovy univerzity.

Fond Milana Jelínka v Moravském zemském muzeu zahrnuje 60 archivních krabic a rozsáhlou autorovu odbornou knihovnu. Je tvořen oddíly personalia, rukopisy, dokumentace a varia. Nejrozsáhlejší je oddíl rukopisy, který pokrývá odborné působení Milana Jelínka v oblasti etymologie, syntaxe, popularizace českého jazyka a především stylistiky a jazykového purismu. Důležitou součástí fondu je rozsáhlá lístková kartotéka českého purismu, která zahrnuje 93 300 digitalizovaných lístků.

Obecná škola. Milan Jelínek první zleva ve spodní řadě, 1931.
 
Při transportu z waldheimského vězení do Plavna se Milan Jelínek spřátelil s francouzským spoluvězněm, původním povoláním kuchařem. Jedny z nejtěžších chvil svého života si ulehčovali povídáním o francouzské a české kuchyni. Lístky s francouzskými recepty si Milan Jelínek uchoval jako vzpomínku na poslední noc ve Waldheimu, 1945.
 
Dopis, který Milan Jelínek adresoval z vězení v Plavnu své mamince do Brna, 1945.
 
Na podzim 1945 nastoupil Milan Jelínek na filozofickou fakultu v Brně ke studiu češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny. Imatrikulační list, 1946.
 
Milan Jelínek v době svého lektorského působení na Sorbonně v Paříži, 1965.
 
Milan Jelínek (uprostřed) jako prorektor brněnské univerzity, 1968.
 
Krátkou, zato velmi důležitou epochou v životě Milana Jelínka bylo jeho působení ve Svazu vědeckých pracovníků. Prozatímní výbor svazu vznikl v polovině dubna 1968, srpnové události téhož roku však obrátily pozornost jiným směrem. V roce 1971 se činnost svazu stala trnem v oku oficiálním politickým představitelům, a tak byl rozpuštěn. Poslední plaketa Ceny Jaroslava Heyrovského byla udělena symbolicky Milanu Jelínkovi, aby ji ochránil a zachoval, 1971.
 
V rámci normalizačních čistek byl na základě rozhodnutí konsolidační komise Milan Jelínek zproštěn pedagogického úvazku na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, 1970.
 
Na konci ledna byl Milan Jelínek důrazně upozorněn, aby k 1. červenci 1983 požádal o přiznání starobního důchodu, a tím ukončil svůj pracovní poměr v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Soudruzi ovšem netušili, že odchodem do důchodu nechali „reakční činnosti“ Milana Jelínka volné pole. Právě v důchodu se intenzivně věnoval tvorbě samizdatů a pořádání bytových seminářů, 1983.
 
Po listopadu 1989 se mohla brněnská univerzita vrátit ke svému původnímu názvu Masarykova univerzita. Stalo se tak za rektorského působení Milana Jelínka. Ceremoniálu se účastnily také vnučky T. G. Masaryka – Anna a Herberta, 1990.
CONTACTS
SERVICES
SCIENCE AND RESEARCH
ABOUT US