Studie Centra kulturní antropologie 5, 2018. Pavilon Anthropos v proměnách času (1928–2018)

• Napsal: Petr Kostrhun – Barbora Půtová – Zdeňka Nerudová
• ISBN: 978-80-7028-513-8
• Rozsah: 214 stran
• Formát: 168x240 mm
• Vazba: V2
• Datum vydání: 2018

Úvodem...

Brněnské muzeum Anthropos v roce 2018 oslavilo 90 let své existence. Expozice věnovaná nejstarším dějinám lidstva a vzniku kultury, kterou poprvé vybudoval speleolog a archeolog Karel Absolon na Výstavě soudobé kultury v Československu v roce 1928, se stala bez nadsázky celorepublikovým fenoménem. V průběhu devíti desítek let to však Anthropos neměl jednoduché amůžeme říci, že byl nucen procházet a čelit nepřízni osudu, která byla mnohdy spojena s širšími společenskými proměnami. Když návštěvníci poprvé spatřili na brněnském výstavišti moderní funkcionalistický pavilon, v němž byl již zdaleka patrný obrys velkého chobotnatce, způsobilo to senzaci, o níž se hodně mluvilo. Za 130 dní, kdy byla první podoba muzea otevřena, ji spatřilo přes půl milionu lidí. Její atraktivita nebyla způsobena pouze oblíbeným modelem mamuta v životní velikosti, ale také charismatem svého tvůrce. Absolon položil základ specializovanému antropologickému muzeu, které v takové šíři nemělo a nemá ve střední Evropě obdobu. Anthropos díky tomu dostal možnost dalšího rozvoje a růstu. Téma Anthroposu tehdy výrazně rezonovalo společenskou mentalitou, která v těch šťastnějších letech mezi světovými válkami byla zaujata řadou otázek spojených s původem lidstva, vzniku kultury a umění. S příchodem druhé světové války popularita Anthroposu i archeologických vykopávek Karla Absolona na moravských paleolitických sídlištích ukázala i svoji odvrácenou tvář, když se nejstarších dějin lidstva chopili nacističtí ideologové. To také částečně přispělo k zániku muzea v roce 1945. Ještě před tím však kolem Anthroposu vyrostla nová generace budoucích předních archeologů, antropologů a paleontologů. Mezi nimi i antropolog Jan Jelínek, vynikající organizátor poválečné vědy a muzeologie, který na přelomu 50. a 60. let 20. století Anthropos doslova vzkřísil z popela a vybudoval jej znovu v nedalekém parku vedle brněnského výstaviště. Anthropos pak v dobách socialismu hrál dvojí roli. Stal se velmi žádaným coby symbol ateistického vědeckého názoru, ale také vedle toho milovaným muzeem, které se postupně stávalo pro generace návštěvníků ikonickým. Také jeho druhý zakladatel Jan Jelínek se svými spolupracovníky postupně nalézali nové naplnění a rozšíření témat s Anthroposem spojených. Můžeme s nadsázkou říci, že v brněnských Pisárkách nenápadně vznikala ilegální buňka imperialistické vědy – kulturní antropologie. Běžní návštěvníci, studenti i odborná veřejnost bedlivě sledovali témata výstav, která byla v mnohém v naší republice průkopnická, nabízela dobrodružství životního údělu člověka. Na tuto tradici bylo okamžitě navázáno po sametové revoluci řadou nesmírně atraktivních projektů, které reagovaly na hlad po tématech, před rokem 1989 zakázaných nebo přinejmenším potlačovaných. V roce 2003 až 2006 prošel Anthropos rozsáhlou rekonstrukcí a další možná přijde již brzy. Anthropos je stále jedna z nejnavštěvovanějších muzejních budov u nás. Můžeme odhadnout, že jeho dveřmi dosud prošlo více než tři miliony návštěvníků. Anthroposu k jeho narozeninám přejeme možnost využít svého potenciálu i v novém tisíciletí a další zástupy spokojených zájemců o historii a příběh lidského rodu.

 

Páté Studie Centra kulturní antropologie jsou tedy z velké části věnovány historii muzea a antropologie. V textu Petra Kostrhuna byl poprvé učiněn pokus o přesnou rekonstrukci proměn a vývoje expozice v letech 1928–1945, založené na studii bohatého archivu Karla Absolona a Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea. V něm se dochovala i poměrně bohatá fotografická dokumentace, která je zde ze značné části publikována poprvé. V textu kulturní antropoložky a historičky umění Barbory Půtové se ponoříme do dobrodružství, spojeném s pokusy o vizualizaci podoby pravěkého člověka a především jejich proměn, závislých na změně ideových paradigmat konkrétní doby. Téma antropologických rekonstrukcí bylo od počátku Anthroposu vlastní a hrdě se k němu hlásí i v současnosti. Anthropos také stavěl na své mezinárodní proslulosti i kvalitě sbírek, za kterými se jezdilo z celého světa. Současně již Karel Absolon velmi velkoryse nakupoval rozsáhlé archeologické kolekce ze zahraničí, které se stávaly součástí jeho expozice. Tím největším a nejkontroverznějším nákupem se stal případ sbírky důstojníka Čestné legie A. de Paniagua. Zhodnocení této sbírky, která se z velké části dochovala, se v naší knize ujala archeoložka Zdeňka Nerudová. Učinila tak po více jak 90 letech vlastně poprvé.

 

Poděkování patří všem kolegům, kteří nám při přípravě knihy byli nápomocni, Janu Obrovskému, Ivanu Koutnému, Evě Vaníčkové z Moravského zemského muzea, Denise Čevelové z Archivu města Brna, Václavu Soukupovi z Ústavu etnologie FF UK, přednímu historikovi české srcheologie Karlu Sklenářovi a sběrateli a historikovi umění Patriku Šimonovi, překladateli Vítovi Proškovi, filoložce Dagmar Hartmannové, fotografovi Markovi Smejkalovi. Za trpělivost při přípravě sazby a tisku knihy vděčíme Michaele Tomsové z Edičního oddělení Moravského zemského muzea.

- P e t r   K o s t r h u n