Úvod > Navštivte nás > Starý zámek v Jevišovicích > O zámku

Starý zámek v Jevišovicích

Malé město Jevišovice patří k nejhezčím městečkům jihozápadní Moravy. Leží v klidové rekreační oblasti na jižním okraji moravské části Českomoravské vrchoviny, 16 km severozápadně od Znojma.

První zmínka o hradu, který stál na skalnatém levém břehu Jevišovky v lokalitě zvané „Starý hrad“ (naproti dnešnímu Starému zámku), pochází z roku 1289, kdy se připomíná jako majitel Jevišovic Boček z Kunštátu, syn purkrabího z Vranova. Rodu Kunštátů pak Jevišovice patřily po více než tři století. Dominantu města tvoří bývalé panské sídlo, zvané Starý zámek, rozložené na dlouhém, skalnatém ostrohu na pravém břehu Jevišovky, které ovšem vstupuje do historie až v 1. třetině 15. století. Tehdy nahradilo zmíněný původní hrad na protilehlé straně údolí. Na počátku 15. století vlastnil Jevišovice známý bouřlivák a loupeživý rytíř Hynek z Kunštátu a Jevišovic zvaný „Suchý čert“, zarytý odpůrce císaře Zikmunda a vévody Albrechta Rakouského, před nimž uhájil v roce 1404 královské město Znojmo.

Počátkem 20. let 15. století se Jevišovice staly jednou z bašt husitství na jihozápadní Moravě. V říjnu 1421 se postavily na odpor vojskům Albrechta Rakouského a kapitulovaly až tehdy, když nedostaly slíbenou pomoc. Hrad, jejž vlastnil přední stoupenec husitství na Moravě Sezema z Kunštátu, byl pak dobyt a rozbořen. Události tohoto období připomíná památník ve tvaru kalicha z roku 1922 stojící na vrchu Žalově.

V lokalitě původního hradu odkryl ještě před první světovou válkou Jaroslav Palliardi prehistorické výšinné sídliště, které svou stratigrafií umožnilo chronologicky utřídit zemědělské kultury moravského eneolitu (odtud pochází termín „jevišovická kultura“). Přesto, že se z dřívějšího hradu dochovaly jen méně patrné zbytky zdí, jeho poměrně rozsáhlý areál svědčí o mohutnosti tohoto někdejšího opevněného sídla. Nový hrad (dnešní Starý zámek) se stal organickým prvkem středověkého města a jeho opevnění. Jeho stavební úpravy zřejmě proběhly už v druhé polovině 15. století a dále v 16. století, kdy hrad postupně ztrácel gotickou podobu. Přestavba jej přeměnila v renesanční zámek s čestným dvorem a arkádami. Ten utrpěl za třicetileté války, byl však péčí nového vlastníka (od roku 1649), původem Francouze a hugenota Ludvíka Raduita de Souches, organizátora obrany Brna proti Švédům, v roce 1645, opraven. K definitivnímu dokončení barokní přestavby zámku došlo roku 1686, již za jeho syna Karla. K původní dvoupatrové stavbě s ústřední hranolovou věží přibyla dvě jednopatrová křídla, byla postavena zámecká kaple sv. Ludvíka a dvůr uzavřela přízemní terasa. Tato podoba Starého zámku zůstala v podstatě zachována až do současnosti.

V držení šlechtického sídla se od poloviny 18. století až do současnosti vystřídalo několik majitelů, od roku 1743 jej vlastnili hrabata Ugartové, která se rovněž výrazně zasloužila o rozvoj městečka; v roce 1898 koupil panství vídeňský bankéř Robert  Biedermann z Turony, za něhož také byla dokončena přestavba původně loveckého zámečku na okraji obce v pohodlnou rezidenci v historizujícím stylu (tzv. Nový zámek). Samotný Nový zámek, stojící v anglickém parku se zachovalými vzácnými dřevinami a sochami z řecké a římské mytologie není přístupný veřejnosti (slouží jako Domov pro seniory), avšak jeho exteriéry a nejbližší okolí určitě stojí za prohlídku.

Od konce 19. století přestalo panstvo Starý zámek obývat, a protože v následujících letech sloužil výhradně hospodářským účelům, nebyla příliš věnována pozornost jeho údržbě. Od roku 1916 vlastnil jevišovický velkostatek vídeňský podnikatel Vilém Offenheim z Pontexina, jehož potomci jej roku 1939 prodali Eduardu Bedřichu hraběti Larisch-Mönichovi. Tomu byly v roce 1945 na základě dekretu prezidenta Beneše oba zámky zkonfiskovány a Starý zámek začalo spravovat město. Po dvě desetiletí procházel rozsáhlou rekonstrukcí a náročné adaptace dokončilo v roce 1980 až Moravské zemské muzeum, současný správce objektu. V interiérech zámku uložilo některé své archeologické, etnografické, historické, literární a hudební sbírky, z nichž část je nyní přístupna veřejnosti.

Samotné Jevišovice byly jediným českým městem na Znojemsku (roku 1880 zde žilo z 1237 obyvatel 1231 Čechů, roku 1930 z 1092 obyvatel 1053 občanů české národnosti), kde se dařilo nejrůznějším živnostem, řemeslům (existovalo zde 8 cechů) a spolkům (v roce 1898 došlo například k ustavení Sokola). Zajímavé je historické jádro města s budovami z 18. a 19. století, řada kamenných soch, převážně z 18. století a farní kostel sv. Josefa z roku 1830, hrobka Ugartů na hřbitově, Boží muka zv. Floriánek aj. Nedaleko Jevišovic se v malebném údolí Jevišovky nachází přehrada s kamennou hrází, která patří k nejstarším ve střední Evropě. Byla vystavěna v letech 1894–1897 jako zábrana proti povodním.

 
vyrobila www.omegedesign.cz