O muzeu > Přehled oddělení > Oddělení dějin literatury > Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně / Říjen: Mnoho otců – Bystrouščina sláva aneb Jak stará je naše liška?

O muzeu

 

Kalendář akcí

Leden 2022
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
31

Doprovodná akce

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace


OTEVÍRACÍ DOBA


VIRTUÁLNÍ MUZEUM


EXPONÁT MĚSÍCE


FOTOGALERIE

E-SHOP


VĚDECKÉ ČASOPISY


 Zřizovatel:


                      


 
 
       

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Zpět na Oddělení dějin literatury MZM

Říjen: Mnoho otců – Bystrouščina sláva aneb Jak stará je naše liška?

V souvislosti se vznikem Lišky Bystroušky se vždy zmiňují tři jména: Rudolf Těsnohlídek - Bohumil Markalous - Stanislav Lolek. Skutečnost je ovšem bohatší: historie nezbedné lišky má reálný podklad a vše začalo tím, že budoucí malíř Lolek toužil vystudovat lesnickou školu.

Stanislav Lolek (1873-1936), rodák z Palonína u Loštic, měl dvě životní lásky: lesnictví a výtvarné umění. A spojil je ideálně: stal se znalcem a malířem přírody. Takže nejprve tento synek řídícího učitele, absolvent reálného gymnázia, zamířil na lesnickou školu, ovšem před nástupem musel absolvovat praxi. Tak poznal revírníka Gustava Kořínka z Veselí u Mohelnice, výtečného ve svém oboru a také prý skvělého vypravěče: právě od něj znal historky o ochočené lišce. Stanislav Lolek absolvoval lesnickou školu v Písku a poté zamířil na pražskou Akademii výtvarných umění, aby studoval v krajinářské škole u Julia Mařáka a Rudolfa von Ottenfelda (1895-1901), počátkem 20. století pobýval na grafické škole v Mnichově. Mnoho cestoval, jak po Čechách a Moravě, tak v zahraničí (často s Antonínem Slavíčkem): do roku 1909 navštívil např. Francii, Belgii a Rusko; jeho celoživotním přítelem a také spolupracovníkem byl Adolf Kašpar. Po 1. světové válce žil Lolek převážně v Uherském Hradišti (stal se i ředitelem tamního muzea), od 20. let měl pronajat lesní revír v Nízkých Tatrách.

Ale zpět k naší lišce: panu Kořínkovi o ní pravděpodobně vyprávěl Ferdinand Mayer, který působil od roku 1880 ve Stříteži: právě v tamní myslivně snad nějaký čas ona liška žila (dnes tam má pamětní desku) a poté, co se vrátila do lesa, chodila do myslivny občas „na lov“. Tak jak to známe z Těsnohlídkova vyprávění. Lolkův cyklus kreseb s liščími příhodami vznikl tedy někdy na přelomu století – vzpomeňme, co řekl redaktoru Markalousovi, když ho odrazoval od prohlídky letmo zahlédnutých výjevů, zarovnaných dalším materiálem: jsou to „pitominky ještě z Akademie“. V době, kdy se tématem začal obírat novinář Těsnohlídek, byly ony příběhy staré – no, možná celý lidský věk, a kresby byly dvacetileté. Jen pro úplnost: téma zajímalo malíře Lolka i později, existuje např. jeho olej „Liščí rodina“ z doby kolem roku 1920. A v knize Naše lovná zvěř, vydané roku 1930, se vyznává, že liška je jeho nejoblíbenějším zvířetem a mládě lze snadno ochočit: „Stanou se z nich milí tvorové a způsobí mnoho švandy.“

Vida, jak hluboko do minulosti a daleko od Bílovic nás dnes liščí stopy zavedly!

(Pozn.: Fakta o liščí historii jsme dnes čerpali z knihy „Liška Bystrouška. Sto let od zrodu legendy“, vydané ve Štítech roku 2020.)

Stanislav Lolek (1873-1936)

Ranní vydání Lidových novin z 6. listopadu 1924: k dnešní premiéře opery Leoše Janáčka „Příhody Lišky Bystroušky“ přispěl i Stanislav Lolek. Liška v hledišti říká: A „set sakra pes“ je tam taky! Lidi, to je slávy! To budou mít u jezevců zlost!

Také Rudolf Těsnohlídek nacházel silnou inspiraci v přírodě: jeho křehké prózy doslova verbálně kouzlí při vystižení sugestivní krajinné atmosféry, jeho básně často přírodní jevy personifikují. Není divu, že našel zálibu ve výpravách do Demänovské doliny, kde ve 20. letech probíhal průzkum nově objevených jeskyní: na snímku je druhý zprava.

Někdy ho doprovázela manželka Olga: Rudolf stojí v první řadě třetí zprava, Olga druhá zleva.

Posílal odtud nadšené lyrické reportáže, shrnuté později v knihu „Demänová“ (1926).

Na rozdíl od své předlohy Těsnohlídkova liška se proháněla lesy okolo Bílovic nad Svitavou: pohlednice z roku 1908, kdy autor vstoupil do svazku Lidových novin (zdroj foto: Historické odd. MZM).

Ještě jednou Bílovice: roku 1921, těsně po vzniku našeho novinového románku (zdroj foto: Historické odd. MZM)

A nakonec opět nahlédnutí do propagační činnosti Lidových novin: reklama ze 30. let.

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Duben: Jak to začalo
Květen: Májový den Lišky Bystroušky. Lidové noviny v roce 1920
Červen: Než přišla Liška
Červenec: Literatura v novinách: román-fejeton a jiné
Srpen: Selanka? Útěšné a idylické čtení? Téměř dětská literatura? Nic není pravdě vzdálenější!
► Září: Žena – věčná inspirace
Říjen: Mnoho otců – Bystrouščina sláva aneb Jak stará je naše liška?
Listopad: Vzniká opera...
Prosinec: Rozloučení...? – Ale kdež!

 
vyrobila www.omegedesign.cz