O muzeu > Přehled oddělení > Oddělení dějin literatury > Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně / Listopad: Vzniká opera...

O muzeu

 

Kalendář akcí

Leden 2022
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
27
28
29
30
31

Přednáška

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace


OTEVÍRACÍ DOBA


VIRTUÁLNÍ MUZEUM


EXPONÁT MĚSÍCE


FOTOGALERIE

E-SHOP


VĚDECKÉ ČASOPISY


 Zřizovatel:


                      


 
 
       

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Zpět na Oddělení dějin literatury MZM

Listopad: Vzniká opera...

Že Leoše Janáčka na rozverný novinový seriál upozornila jeho hospodyně, to je psáno. Ovšem Mistr patřil k okruhu předních přispěvatelů Lidových novin… Jisté je, že list na podzim roku 1924 podrobně referoval o zkouškách nového díla a jeho čtenáři mohli sledovat přípravu světové premiéry (konala se 6. listopadu 1924 v Městském divadle Na hradbách, tedy dnešním Mahenově) doslova krok za krokem.

„Když vycházela v novinách, byl jsem jako u vidění,“ píše Rudolf Těsnohlídek ve svém životopise pro Moravské kolo spisovatelů. „Lidé bláznili, dostával jsem hysterické dopisy a sprosté pohlednice, chvalozpěvy atd. Když mi vyřizoval Veselý první vzkaz Janáčkův, že to bude opera, domníval jsem se, že si ze mne dělá šoufky.“

Necelý týden před premiérou, v sobotu 1. listopadu, vychází celostránkový článek „Liška Bystrouška na divadle“. Není podepsán, pod titulem čteme „Složili Leoš Janáček, St. Lolek, Ed. Milén, R. Těsnohlídek a O. Zítek“; autorem byl jistě Těsnohlídek. Stylizuje se do role „jednoho z rodičů“ a cení si Janáčkova obohacení svého příběhu: „Nyní tu stojím jako chudý tatík, jemuž se provdává bohatě dcera. (...) Ležela mi na srdci a leží mi na něm posud, ač mne opouští, aby se vydala. Aby se vydala mezi lidi cizí. Ujal se jí Leoš Janáček jako pečlivý pěstoun, aby z ní udělal něco. (...) Poznávám ji i nepoznávám.“ Prozrazuje zajímavost z divadelního nastudování: „Slyšel jsem, že obyvatelstvo lesů mění se mnohdy na jevišti v živoucí dekoraci a opět se rozehrají s ní. Aby se lišce nezastesklo tam, kam si nikdy netroufala? Tam v divadle, kde sen a skutečnost se dotýkají?“ Navštívil přednášku Oty Zítka o připravované inscenaci a cituje režisérova slova, vykládající posluchačům koncepci díla: „Nebylo pomoci Bystroušce, když se chtěla dostat na divadlo, musela se naučit lidskému chování. (...) I mravům lidským se přiučila. Viděla, že člověk nepoužívá předních končetin k chůzi, proto také, chce-li imponovati lesní havěti, vykračuje si mezi ní po dvou. (...) umí při lidské chůzi přidržeti si chvost jak dáma vlečku, naučila se pukrlátkům, i něžně se zavěsit pod paži svého nápadníka. Nikdy nezapomněla však zvířecí přirozenosti, před člověkem zůstává liškou a vzdává se mravů lidských i zkušeností. Je tedy dvojakost v bytosti Bystroušky i v jejím hudebním vyjádření. Sténá a hovoří zvířecím hlasem, hovoří jako slečinka na rendez-vous s panem Zlatohřbítkem (...). Tato dvojakost Bystrouščina promítá se do jejího okolí mezi lidi i zvířata. Cvrček vypůjčuje si od lidských mláďat hřebínek, na nějž vyluzuje své koncerty /pozn. aut.: Ví dnes ještě někdo, jak se hraje na hřeben?! Používal se k tomu papír, třeba novinový./, a kobylka luční doprovází ho kolovrátkem. Taneček svůj však provádějí ve svých charakteristických, přírodních pohybech. K nim druží se komáří střečkování, proti němuž stojí cukavá, hmyzí bytost pana rechtora. (...) Zvířata, hmyz, ptactvo i rostliny mají určité rysy lidské přirozenosti, leč v člověku je zase mnoho zvířecích či spíše hmyzích prvků. Jako by nebylo cele a absolutně zvířat ani absolutních lidí. Výjimkou je pan revírník.“

Těsnohlídek pokračuje: „Jen slovíčko ještě, dceruško moje, na rozloučenou. Mateřskou tvou řečí byl jazyk lidu, avšak ty jsi vzdělaná a v okamžicích povznešení hovoříš skoro řečí ušlechtilou, vždyť jinak chodíme po hebkém mechu rokytníku a jinak zas po ušlapaném chodníku.“ A uzavírá: „Buď k radosti svému pěstounu, jenž se Tě ujal, a vzkazuj svět na stokrát pozdravovat od tisíců květů, od petrklíčů, lech a sasanek, jež kvetly a znovu pokvetou.“

Jen pro ilustraci doplňme, že stejný tvůrčí tým - dirigent František Neumann a režisér Ota Zítek - v říjnu téhož roku uvedl nová nastudování dalších dvou Janáčkových oper, Její pastorkyně a Káti Kabanové.

Premiérovou recenzi si pročteme příště a na závěr se podíváme na Bystrouščin další život, její stopy až do dnešních dnů...

Takzvané entrefilety, tedy rozsáhlejší poznámky v úvodu rubriky krátkých „Denních zpráv“, přinášely střípky ze zkoušek (Lidové noviny 5. a 6. 11. 1924).

Představitelka titulní role Hana Hrdličková (zdroj: Oddělení dějin divadla MZM)

Lišák Zlatohřbítek v podání Boženy Snopkové (zdroj: Oddělení dějin divadla MZM)

Premiérový plakátek (zdroj: Oddělení dějin divadla MZM)

Premiérový plakátek (zdroj: Oddělení dějin divadla MZM)

Celostránkové autorovo vyznání a povzbuzení na cestu za divákem provázejí též reprodukce Janáčkova rukopisu (Lidové noviny 1. 11. 1924).

Autorem výpravy operní inscenace byl grafik Lidových novin Eduard Milén: nabízíme Vám návrhy kostýmů Bystroušky a psa Lapáka (zdroj: Oddělení dějin divadla MZM).

Obligátní nahlédnutí do reklamní činnosti „Lidovek“: tento inzerát otiskl Divadelní list Zemského divadla v Brně ve 30. letech a jeho dikce se přizpůsobuje čtenáři, tedy milovníkovi kultury. A jen poznámka k ceně měsíčního předplatného: chceme-li porovnávat s dneškem, musíme ji vynásobit zhruba deseti.

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Duben: Jak to začalo
Květen: Májový den Lišky Bystroušky. Lidové noviny v roce 1920
Červen: Než přišla Liška
Červenec: Literatura v novinách: román-fejeton a jiné
Srpen: Selanka? Útěšné a idylické čtení? Téměř dětská literatura? Nic není pravdě vzdálenější!
► Září: Žena – věčná inspirace
Říjen: Mnoho otců – Bystrouščina sláva aneb Jak stará je naše liška?
Listopad: Vzniká opera...
Prosinec: Rozloučení...? – Ale kdež!

 
vyrobila www.omegedesign.cz