O muzeu > Přehled oddělení > Etnografický ústav > Robert Smetana (1904-1988) - muzikolog s fotoaparátem

O muzeu

 

Kalendář akcí

Květen 2020
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
Čtvrtek, 28.05.2020
29
30
31

Výstava
Doprovodná akce

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace


VIRTUÁLNÍ MUZEUM


EXPONÁT MĚSÍCE


FOTOGALERIE

E-SHOP

PRONÁJMY


VĚDECKÉ ČASOPISY


 Zřizovatel:


                      

 
       

   

Robert Smetana (1904-1988) - muzikolog
s fotoaparátem

Zpět na Etnografický ústav MZM

Robert Smetana se narodil ve Vídni českým rodičům, kteří pocházeli z Velké Lhoty - Poldovky na Dačicku a kam se po vzniku Československa vrátili. Robert Smetana začal studovat chemii, ale přestoupil a vystudoval hudební vědu u prof. Vladimíra Helferta. Krátkodobě pracoval v Moravském muzeu a jako stipendista spolupracoval s brněnským Ústavem pro lidovou píseň. Od roku 1936 působil v Olomouci na obnovené univerzitě. Leitmotivem muzikologické kariéry Roberta Smetany byla lidová a zlidovělá píseň a skrze toto téma intenzivně spolupracoval s Bedřichem Václavkem, levicově orientovaným literárním historikem (z jejich společného díla jako zásadní uveďme reedici Sušilovy sbírky Moravské národní písně, 1941). Kromě toho se Robert Smetana věnoval dílu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, W. A. Mozarta a především, i díky osobnímu přátelství se Zdeňkou Janáčkovou, dílu Leoše Janáčka.

Profesor PhDr. Robert Smetana, DrSc. (1904-1988)


Jako stipendista brněnského Ústavu pro lidovou píseň dostal zadání sbírat lidové písně na Dačicku - region dosud nebyl sběratelskými aktivitami ústavu vytěžen a navíc Smetana a jeho rodinné zázemí umožňovalo pro sběr tolik potřebný vhled. Sám Smetana úkolem nebyl zprvu nadšen, domníval se, že kraj není natolik zpěvný, ale sběratelská práce a její výsledky ho překvapily. Sběr provedený o prázdninách 1930 a 1932 vynesl přes 700 písňových zápisů, dnes uložených ve fondu Etnologického ústavu Akademie věd ČR, a byl podkladem pro Smetanovu dizertační práci, v níž také poprvé formuloval teorii o vzniku a variačním procesu lidových a zlidovělých písní a především postuloval významný metodologický pokrok ve sběru písní - od nestejnoměrného, estetizujícího a politizujícího hlediska ke skutečnému obrazu lidové zpěvnosti 19. století, který zahrnuje i písně pololidové a kramářské.

Historicko-náboženské intermezzo

Dačicko je (či lépe - bylo) regionem s významným podílem evangelíků. Rekatolizace českých zemí po třicetileté válce znamenala nulovou toleranci pro nekatolíky; komise pátraly po zakázaných knihách a tajných shromážděních a usvědčené nekatolíky (často usvědčené až po výslechu právem útrpným) vydávaly tvrdému postihu. Muži byli žalářováni či dokonce posláni na galeje, ženy na těžké stavební práce. Toleranční patent císaře Josefa II., vydaný v říjnu roku 1781, měl  především zmírnit neblahý ekonomický, duchovní i populační dopad útěků a vystěhovalectví evangelíků. Dosud tajným nekatolíkům umožnil přihlásit se k víře svých otců a požívat svobodu náboženského vyznání. Brandlín, Radlice, Volfířov, Valtínov, Heřmanec, Lipnice a Horní Němčice na dačickém panství, a Velká Lhota, Šach, Borovná, Olší a Zadní Vydří na telčském panství byly obcemi s velkým počtem tajných protestantů, v některých hodlalo na evangelickou víru přestoupit 95 % obyvatelstva.

Velká Lhota, okr. Jindřichův Hradec. Foto. Robert Smetana. Soukromý archiv.

Jako vášnivý fotograf, který nikam nešel bez fotoaparátu, doplnil Robert Smetana sběr lidových písní i fotografickými portréty interpretů. Tím jako jeden z prvních u nás v takovém rozsahu a v takové kvalitě naplnil požadavky, které na sběr lidového hudebního repertoáru vytyčil Leoš Janáček už na začátku 20. století: spolu s folklórními projevy vizuálně zachytit i fyzickou podobu interpretů, jejich oděv a bydlení, krajinu, v níž žijí - tedy celý komplex materiálních podmínek, v nichž se duchovní kultura vyvíjí a projevuje. Janáček tuto svou ideu realizovat nemohl, neměl ani finanční ani technické prostředky, Robertu Smetanovi se to v rámci jednoho regionálního projektu podařilo s vynikajícím výsledkem.

Smetana chtěl zaznamenat co nejstarší vrstvu lidového písňového repertoáru, proto zapisoval převážně u starých lidí. Jejich podobu pak fixoval fotografickým portrétem v jednotných a stereotypních kompozicích - záběry kvůli přirozenému světlu pořizoval v plenéru, interpreti stojí nebo sedí na židli, zpříma hledí do kamery, vážně a bez úsměvu, ale vlídně a ochotně, oblečení jsou převážně v pracovním oděvu (a to někdy znamenalo oděv až na samé hranici jeho funkčnosti), rozostřené pozadí podtrhuje soustředění na fyziognomii portrétovaných. Přesto tato stereotypnost záběrů neubírá celku na účinku a jde o zobrazení individualit nejen ve fyzickém slova smyslu.

Zápis píseň fixuje a uchová, ale je to neživý materiál. Píseň funguje a žije skrze interpreta - a ten není anonymní, má jedinečnou tvář i jedinečné životní osudy. Robert Smetana zachytil nejen jejich fyzickou podobu, ale také až lapidárními popiskami výstižně poznamenal jejich osudy (jako např.: Antoň Josef, nar. 1880 v Sumrakově, od roku 1894 ve Velké Lhotě. Kovář, invalida. Pravá ruka v zápěstí amputována po úrazu při trhání kamene prachem na vlastním poli. Nebo: Hes František, roz. v Brandlíně 1877, 13 let sloužil jako lodní tesař a navštívil mimo Ameriku všechny díly světa. Od roku 1919 v Brandlíně. Truhlář.).

Robert Smetana prodal negativy těchto portrétů - je jich celkem 55 - Moravskému zemskému muzeu v době, kdy jako nezaměstnaný řešil tíživou finanční situaci. Negativy pak ležely ve sbírkovém fondu Etnografického ústavu stranou pozornosti; od jejich koupě ve 30. letech minulého století uplynulo přes osmdesát let, než byly řádně zaevidovány.

Bez efektů a manipulace, s jasným dokumentárním záměrem vytvořil Smetana ojedinělou obrazovou galerii lidských typů z mikroregionu se specifickým kulturním zázemím a s výraznou náboženskou identitou. Ve své práci tak materiální kulturu, tedy lidový oděv a zaměstnání, spojil s kulturou duchovní a s folklórem.

 

Antonie Čudlá, roz. Tvrzová, nar. 1870 ve Lhotě č. 20
Marie Doupníková, roz. Tvrzová, nar. 1872 ve Velké Lhotě (u Ravů)


Jan Molín, nar. 1873 v Brandlíně. Ve Velké Lhotě žije 25 let. Odcházel před válkou na žně do Dolních a Horních Rakous
Josef Hes, nar. 1887, Poldovka


Josef Plachý, nar. 1863 ve Velké Lhotě
Marie Závodská, roz. Kolářová, nar. 1876, provdaná 1897 ve Velké Lhotě č. 16, od roku 1912 na Poldovce. Dobrá zpěvačka


Josef Hes, nar. 1861 ve Velké Lhotě, rolník (výměnkář) z domu "u Lojků"
p. Štěrba z Poldovky č. 2


František Kovář, nar. 1860 v Brandlíně, od roku 1920 ve Velké Lhotě
Antonie Lojková, roz. Kovářová, nar. 1886


Josef Dušek (nar. 1892) ve Velké Lhotě. Jako čeledín 5 let v Borku u Dačic a 2 roky v Dačicích. Válečný poškozenec (amputovaná noha)
Anna Nováková, roz. Kořínková, nar. 1861 v Jihlávce. Ve Velké Lhotě chodila do školy a od té doby žije tam


Literatura:

Hrabalová, Olga: Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně. Brno 1983.
Kovalčuk, Josef (ed.): Hudební život v meziválečném Brně ve vzpomínkách Roberta Smetany. Brno 2014.
Melmuková, Eva (ed.): Evangelíci v rané toleranční době v Čechách a na Moravě. Praha 1995-1996.
Procházková, Jarmila: Janáčkovy snahy o fotografickou dokumentaci v rámci podniku Lidová píseň v Rakousku. Národopisná revue 4/2003 (XIII), s. 199-211.
Smetana, Robert: O melodických idiomech ve zpěvu velkolhoteckých evangelíků. 1934. Disertační práce.
Smetana, Robert - Václavek, Bedřich: Moravské národní písně (kritické vydání Sušilovy sbírky). Praha 1941.
Smetana, Robert - Václavek, Bedřich: O české písni lidové a zlidovělé. Praha: Svoboda. Praha 1950.
Smetana, Robert (nedat): Rkp. poznámky k negativnímu a pozitivnímu fotografickému procesu. Soukromý archiv.

 

Příspěvek zpracovala: PhDr. Helena Beránková, Etnografický ústav MZM

 

 
vyrobila www.omegedesign.cz