O muzeu > Přehled oddělení > Zoologické oddělení > Přidružená "věda"

O muzeu

 

Kalendář akcí

Červen 2020
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
3
4
5
6
7
8
9
10
12
14
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Výstava
Doprovodná akce

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace


VIRTUÁLNÍ MUZEUM


EXPONÁT MĚSÍCE


FOTOGALERIE

E-SHOP

PRONÁJMY


VĚDECKÉ ČASOPISY


 Zřizovatel:


                      

 
       

   

Přidružená "věda"

Zpět na Zoologické oddělení MZM

Malý mokřad Betlém, nalézající se v záhrází střední nádrže Vodního díla Nové Mlýny a sloužící 40 let jako studijní plocha zoologického oddělení, byl a stále zůstává nevyčerpatelným zdrojem informací o přírodě jižní Moravy, o její pestrosti, o stavu jejího ohrožení i síle vnitřních samoobnovovacích pochodů. Dlouhodobé a systematické sledování této lokality přineslo řadu výsledků ve formě vědeckých i populárně naučných publikací, filmových dokumentů i TV pořadů a mokřad se postupně stal podařeným příkladem ochrany maloplošného chráněného území. Výzkumy zaměřované do oploceného teritoria byly většinou plánované a jejich výsledky očekávané, ale postupem času se ke klasickému terénnímu bádání přidružila aktivita veskrze neexaktní a nevědecká. Časté cesty po stejné komunikaci tam a zpět mezi městem a mokřadem mohou být i pro zoologa v něčem zajímavé, a to nemyslím "kochání se" fádní zemědělskou krajinou.


Na asfaltu se dají nalézt různé mrtvoly a ty jsou pro muzejního zoologa nejen zdrojem informací, ale nerozmašírovaný kadáver může skončit v preparátorské dílně a nakonec obohatit muzejní sbírky. Sbíral jsem, stejně jako ostatní kolegové, všechny ty nešťastníky, opeřené, šupinaté i chlupaté, kteří končili pod koly automobilového provozu a možná na rozdíl od ostatních jsem si nálezy zaznamenával do deníku. Tak to šlo dlouhá léta, okresní silnice se přeměnila v rychlostní komunikaci a nakonec se stala dálnicí. Změnila se rychlost provozu a to tak zásadně, že sražení jedinci jsou doslova rozcupováni na prvočinitele a preparace je vyloučena. Pokrok v naší dopravě přinesl sice konec asfaltové sbírkotvorné éry, ale mapování usmrcených tvorů pokračovalo dál a přinášelo tak zdrcující "objevy", že jsem začal uvažovat o jejich zveřejnění. Zvláště, když se v poslední době velmi často a v různých médiích přetřásají otázky o přemnožené zvěři, naprosto chybně zdůvodňované pouze stoupajícím množstvím karambolů se zvěří. Abych částečně eliminoval chyby nedokonalé monitorovací metodiky, tak jsem k analýze usmrcených obratlovců na komunikaci Brno - VDNM použil záznamy pouze z posledních 12 let, kdy se už jednalo o čtyřproudovou rychlostní silnici (R 52) nebo od r. 2016 dálnici (D52). Za toto období jsem tuto 34 km dlouhou cestu projel celkem 1133 krát a zkontroloval jsem celkem 1168 usmrcených jedinců. Tedy stručně řečeno, co cesta, to jedna zmapovaná mrtvola. Takhle to ještě nevypadá dramaticky, ale další údaje jsou už vážnější. V počtu usmrcených živočichů převažují mírně savci (609 ex., celkem 18 druhů + 44 koček a 2 psi), ptáků bylo celkem 513 ex. ve 30 druzích. Nejčastěji zabíjeným ptákem je každoročně bažant obecný (251 ex. celkem), ale hojně jsou zabíjeny např. i sovy, jako kalous ušatý (38 ex.) nebo puštík obecný (10 ex.). Pokud se větší druhy usmrcených ptáků dají monitorovat celkem dobře i za jízdy, mrtvolky drobných pěvců unikají pozornosti, ale i tak jich bylo zaznamenáno dost (114 ex. ve 13 druzích). Ze savců umírá na silnici nejčastěji zajíc polní (194 ex.), ovšem z pochopitelných důvodů nebyli do výzkumu zahrnováni drobní hlodavci, kteří by zcela jistě ve výčtu usmrcovaných savců dominovali. Pouze většího křečka polního bylo možné registrovat a minimálně 87 ex. zjištěných mrtvol dokazuje jeho stálou přítomnost v krajině jižní Moravy. Dlouhodobě získávané výsledky přinesly i několik průkazných zjištění o změnách v naší savčí fauně. Dokladem takového trendu je kuna skalní, která se vyskytuje prakticky ve všech typech prostředí a je stále hojnější (z celkového počtu 84 ex. bylo v posledních třech letech usmrceno 49 ex.). Obdobně se zvyšovaly počty usmrcených lišek obecných (celkem 39 ex.), naopak oba druhy tchořů z naší krajiny téměř vymizely. Zcela zdrcující výsledky byly zjišťovány na poměrně krátkém úseku (3,3km) dvouproudé silnice, která vede po hrázi mezi střední a horní nádrží VDNM a je z obou stran obklopena vodní hladinou. Zde se v přehledu usmrcených živočichů (celkem 115 ex.) pochopitelně objevovali ptáci i savci vázaní na vodní prostředí. Mezi usmrcenými ptáky dominuje lyska černá (41 ex.), která se dostává do střetu s provozem pouze v zimních měsících, když zamrzne hladina nádrží. Ze savců byl nejčastěji usmrcovaným bobr evropský (20 ex.) a i vysoký počet nalezených kadáverů vydry říční (7 ex.) svědčí o obrovském negativním vlivu této komunikace na zdejší populace chráněných druhů. I na tomto úseku byl zjištěn nový fenomén změn druhové skladby v naší savčí fauně – během posledních čtyř let zde bylo usmrceno celkem 15 jedinců nutrie, která se již adaptovala na naše klimatické podmínky a v oblasti VDNM se běžně rozmnožuje i přezimuje.


Zjištěné výsledky byly získávány neexaktní metodikou a nemohou být prezentovány jako vědecké, ovšem dlouholeté využívání stejné monitorovací metody na stejném úseku veřejné komunikace chyby částečně eliminuje a vypovídající hodnota dosažených informací je dostatečná. Z tohoto pohledu je možné diskutovat zjištěné výsledky nejen v úrovni čistě zoologické nebo přírodovědné, ale také z celospolečenských zájmů. Především se zde nabízí otázky spojené s ochranou naší přírody a její aplikaci v praktickém životě. Proč nebyla komunikace č. 52 už od stádia projektu realizována s plnohodnotnou ochranou (oplocení, podchody pro zvěř, atd.), proč se náspy podél silnice zalesňují pro ptáky atraktivními bobulovinami, proč se neřeší chronicky známé konflikty chráněných bobrů a vyder s provozem na hrázi Věstonické nádrže, která je nejen vyhlášena Přírodní rezervací, ale současně mezinárodně významným mokřadem a lokalitou spadající do systému Natury 2000? Proč se v těchto souvislostech neřeší akutní potřeba dálničního překlenutí nádrží kvalitní a ochranářsky zabezpečenou dálnicí a naopak se pod záminkou "ochranářských zájmů" odsouvá její stavba do nekonečna? Těch proč by se dalo vyslovit až příliš na těch směšných 34 kilometrů jedné z mnoha našich silnic.

 

Téměř denně slyšíme z rozhlasu zprávy o střetu zvěře s automobilovým provozem a většinou je taková zpráva spojena s konstatováním, že šlo o srnu nebo divočáka. A pokud se k tomu ještě něco přidává, potom je to informace o uzavřené silnici nebo o škodách na vozidlech. Tento příspěvek by měl upozornit na skutečnost, že usmrcovaní kopytníci jsou jen špičkou ledovce. Na našich silnicích v rámci celé republiky dochází denně ke smrti tisíců jiných živočichů, obratlovců i bezobratlých, kteří se sice do hlavních zpráv nedostávají, ale budou nám v krajině chybět.

 

Příspěvek zpracoval: RNDr. Miroslav Šebela, CSc.

Tento článek byl v nezkrácené verzi zveřejněn v časopise Myslivost 3/2020.

 

 
vyrobila www.omegedesign.cz