Navštivte nás > Památník Leoše Janáčka > Památník Leoše Janáčka

Navštivte nás

 

Kalendář akcí

Duben 2019
Po
Út
St
Čt
So
Ne
15
16
Úterý, 16.04.2019
17
19
20
21
22
23
24
Středa, 24.04.2019
25
26
27
28
29
30
Úterý, 30.04.2019

Vernisáž
Film
Univerzita třetího věku
Přednáška
Koncert
Ocenění
Benefice

viagra günstig per überweisung Comprare Kamagra Gold Senza Ricetta: viagra medicinale Gold generico e di marca online - avere la consegna in tutto il mondo, sicura e protetta, l’assistenza Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace

Památník Leoše Janáčka

Expozice Život a dílo Leoše Janáčka je umístěna u někdejší varhanické školy v zahradním domku, kde žil Leoš Janáček v letech 1910 až 1928. Zahrnuje původní Janáčkovu pracovnu s klavírem, v další části domku je moderní expozice, která podává základní textové a obrazové informace o životě skladatele a připomíná jeho nejznámější díla.

13. července 1881 se Leoš Janáček oženil se viagra 100mg 4 st preis Zdeňkou Schulzovou, dcerou ředitele učitelského ústavu. Mladí manželé bydleli zprvu v Měšťanské (nynější Křížové) ulici na Starém Brně; po narození viagra in der apotheke rezeptfrei dcery http://barkassenfahrt.de/?drogerie=viagra-kaufen-in-%C3%B6sterreich&fb9=0e Olgy 15. srpna 1882 bydleli na Klášterním (nynějším Mendlově) náměstí č. 2. Tam vznikala Janáčkova první opera Šárka i Počátek románu, kantáta Amarus a sbory, inspirované básněmi Petra Bezruče. Zde se narodil i zemřel Janáčkův syn Vladimír (1888-1890), zde dokončoval skladatel svou "Pastorkyni", když umírala v roce 1903 jeho milovaná dcera Olga.

Když v roce 1908 získal Janáček pro varhanickou školu budovu na Giskrově (nynější Kounicově) ulici, napadlo ho, že místo nepotřebných koníren, stojících v zahradě budovy, by bylo možno postavit viagra kaufen lastschrift domek pro ředitele varhanické školy; v nájemném, které by ředitel platil, se měly splácet náklady na postavení domku. Stavba, k níž brzy získal svolení, byla realizována podle návrhu stavitele Aloise Horáka a 2. července 1910 se Janáčkovi stěhovali. Nový byt byl sice méně prostorný než předchozí, ale útulný a měl elektrické osvětlení. Janáček zde našel důstojné i klidné prostředí pro svou práci. Hospodyně Janáčkových, Marie Stejskalová, o tom vypráví: "Nemohlo být v Brně lepšího bydlení, než jaké jsme teď měli my "v domečku", jak jsme začali říkat a jak se to potom ujalo napřed na varhanické škole a potom v celém Brně. Chodilo se k nám z Haberlerovy (nynější Smetanovy) ulice proti botanické zahradě širokou mřížovou branou přes dvůr varhanické školy do zahrádky vlevo. Pán dal zahrádku oddělit od ostatního dvora nízkým železným plůtkem s brankou u chodníčku, kolem kterého jsme potom mívali plno květin, nejvíc kosatců, blízko vchodu do domečku byla skalka. Ve stínu a vlhku kolem arkýře se krásně dařily kapradiny, školnice z varhanické školy jim říkala "čertovy prsty". Bývaly až po pás vysoké, naši si je dovezli z Hukvald. Mezi nimi rostly konvalinky. Po délce plotu do Haberlerovy ulice byly keře bílého a modrého plnokvětého šeříku. Když se na jaře rozvily, byly domeček i varhanická škola plné vůně, my jsme měli v pokojích všude velké kytice, kdekomu jsme rozdávali šeřík…V zahrádce rostlo pár ovocných stromů: dvě hrušky, bluma, meruňky, třešeň; jabloním se tam nevedlo. Nejblíž domečku, u plotu zahrady vedlejšího semináře, stál vlašský ořech. Dobře se mu tam dařilo a brzy se rozrostl tak, že jsme z nejvyšších větví nemohli česat ořechy…Tam, kde bylo na zahrádce nejvíc slunce, pěstovali jsme nejnutnější zeleninu pro kuchyni. Všichni tři jsme zde rádi pracovali: pán si sám ošetřoval keře vína u zdi semináře, lezl na žebřík, když česal ovoce, taky rád opatroval okurky. Z Giskrovy ulice k oknům pánovy pracovny se táhl ještě jeden kus zahrady, ale tam bylo mezi varhanickou školou a Engelmannovou vilou moc stínu, nic se tam nedařilo, tak tam zahradník Reiching, co nám taky upravoval Oluščin hrob, vysel jeden trávník a zasadil tam čtrnáct krušpánků, jak si to pán přál… Den ode dne se nám dařilo v domečku líp, zvlášť když začala škola. To jsme až v bytě slyšeli hrát varhany a na dvorku pod podjezdem , hlavně na zelené lavičce u vchodu, bylo pořád živo, smích, křik, jak se tam elévi před hodinou nebo po ní bavili. Co chvíli k nám zaskočil některý z profesorů a hlavně slečny profesorky, třeba jen na pár slov s milostpaní. Tak jsme vždycky věděly hned, co se na varhanické škole děje. Bylo teď u nás rušněji, víc života a spokojenosti. Klidně uběhla zima, a když se otevřelo jaro, to se teprv ukázalo, jak je tu krásně. Z botanické zahrady se z rána a na večer táhlo plno vůně, a když rozkvetly naše šeříky, až hlava bolela, jak to mámilo. A toho zpěvu kosů, drozdů, pěnkav - ani všechny ty ptáky neznám, co kolem domečku zpívali".

Byt v domku za varhanickou školou byl třípokojový, jeho průčelí se otvíralo do zahrady na severní straně. Do bytu se vcházelo verandou, z níž vedly jedny dveře do kuchyně a druhé do předsíně; z předsíně se vstupovalo do salónu a odtud do Janáčkovy pracovny. Mezi pracovnou a kuchyní byla cialis in der apotheke kaufen ložnice, která - stejně jako kuchyně - neměla přímé osvětlení. Stavitel byl zřejmě nucen respektovat soukromí sousedního objektu a nemohl okna v domku situovat na nejteplejší jižní stranu. Proto paní Janáčková ozdobila ložnici i kuchyni bílými pokrývkami s lidovým vyšíváním, které alespoň poněkud zjasnily tmavé místnosti. Okna salónu vedla na západ a okna v arkýři na severní průčelní stranu, kde se dobře dařilo klíviím, které často kvetly ještě v zimě. Před okny arkýře stál vyřezávaný kolovrátek, který paní Janáčková dostala od své babičky. Vedle dveří do předsíně stával stříbrník s rodinným porcelánem a sklem, na protější stranu mezi okna postavil Janáček ruskou ikonu, kterou koupil v Moravské ústředně. Vpravo od ní na malém stolečku na šití ležel Olžin vějíř a jugoslávské opánky. Dveře mezi salónem a pracovnou byly ozdobeny krásnou slováckou koutnicí. Téměř celé zařízení bytu - včetně nábytku v pracovně - pocházelo z výbavy paní Janáčkové. Okna viagra rezeptfrei 25mg pracovny, nejteplejší místnosti v domku, vedla na západ. Mezi okny stávala selská malovaná truhla, kterou Janáček koupil u starožitníka Rubínka na Pekařské ulici za 5 zlatých a kterou mu později vymalovala žena malíře Joži úprky Anežka. "Jí ty květy a jablíčka samy rostly pod rukama", vypráví Marie Stejskalová. "Omalovala truhlu tak krásně, že na ní mohl každý oči nechat." Janáček si do této truhly ukládal rukopisy svých skladeb a paní Janáčková tam ukládala i ty rukopisy, které Janáček odhodil do proutěného koše na papíry jako nepotřebné. V roce 1918 "objevil" Janáček v truhle partituru své první opery Šárka, později už vybíral rukopisy z truhly Janáčkův žák Břetislav Bakala a objevoval skladby, na které Janáček už dávno zapomněl, např.Suitu op. 3, Adagio pro orchestr, motivicky spjaté s operou Šárka a Zápisník zmizelého, který v roce 1921 připravil k provedení. Proto první výtisk Zápisníku obdržel Bakala s Mistrovým věnováním:"Že jste to vytáhl z truhly, proto na památku L. Janáček, Brno 23. listopadu 1921." V rohu u dveří do salónu stával Janáčkův psací stůl, na něm v kovových rámečcích fotografie Antonína Dvořáka a skladatelovy dcery Olgy; stříbrné psací náčiní dostal Janáček darem od manželů Stösslových v roce 1919. V rohu - mezi dveřmi do salónu a do ložnice - stála kamna a vedle nich police s notami. Proti dveřím do salónu stála knihovna, kterou si Janáčkovi dali dělat, když se stěhovali do domku, vlevo od ní stoleček s křeslem. Uprostřed místnosti stál klavír zn. Ehrbar, který manželé Janáčkovi dostali v roce 1881 od Zdeňčina otce Emiliána Schulze. Hippův chronoskop byl původně umístěn v ředitelně varhanické školy (rohové místnosti v 1. patře budovy); Janáček na něm měříval délku hovoru, když revidoval své časové údaje o nápěvcích mluvy a potřeboval jej ke svým přednáškám o skladbě na mistrovské škole. Na zdi mezi knihovnou a okny bývaly zavěšeny věnce a stuhy mezi fotografiemi interpretů a přátel, nad psacím stolem visívaly portréty Leoše a Zdeňky od malíře J.L. Šichana. Janáčův portrét je dnes v pracovně na Hukvaldech, Zdeňčin portrét si odvezl po její smrti do Vídně její bratr dr. Leo Schulz. Vedle dveří z pracovny do ložnice visela velká Olžina fotografie, na druhé straně malovaný talíř, který dostal Janáček od členů Ruského kroužku, když se přestěhoval do nového bytu v roce 1910. Talíř je opatřen rusky psaným věnováním. V tiché pracovně, vzdálené městskému hluku, Janáček komponoval: v domku za varhanickou školou prožil svá nejplodnější léta, zde vzniklo celé jeho stěžejní dílo. Zde jej navštěvovali jeho žáci, zde pracoval se svými opisovači, zde jej vyhledávali jeho přátelé z domova i z ciziny. A když v roce 1928 zemřel, rozhodla se Zdeňka Janáčková po poradě s profesorem Vladímírem Helfertem věnovat zařízení pracovny tehdejšímu Zemskému muzeu v Brně. Protože však zprvu nebyla v Zemském muzeu vhodná místnost, byla Janáčkova pracovna na krátkou dobu umístěna v Městském muzeu (v budově nynější Nové radnice) a konečně v roce 1935 přestěhována do Moravského zemského muzea. Zdeňka Janáčková bydlela v domku za konzervatoří se svou hodpodyní Marií Stejskalovu sama: v bývalé Mistrově pracovně, pod fotografií své dcery Olgy, zemřela 17. února 1938. V roce 1956 se Janáčkova pracovna vrátila do domku za konzervatoří a byla zde instalována v původní podobě; 8. 6. 1957 byla však zpřístupněna veřejnosti jen část Janáčkova bytu, zbylá část byla obývána domovníkem.

V budově někdejší varhanické školy má své sídlo oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, které soustředilo ve svých sbírkách jedinečné janáčkovské fondy a rozsáhlou janáčkovskou dokumentaci. Město Brno již dříve uctilo Mistrovu památku tím, že jeho jméno trvale vtělilo do názvu své vysoké školy a svého operního divadla. Vybudování Památníku Leoše Janáčka je dalším výrazem úcty ke skladateli, který rozvoji hudební kultury Brna věnoval nejlepší léta svého života. 

Autor článku: Svatava Přibáňová

 
  http://bavaria-media.de/?drogerie=viagra-kaufen-in-esslingen&f53=03 Zřizovatel:
                                                

                    
vyrobila www.omegedesign.cz