Druhý hrad (dnešní Starý zámek) byl stavěn pravděpodobně Sezemou z Kunštátu a Jevišovic někdy ve 20. až 30. letech 15. století na skalnatém ostrohu protější strany údolí Jevišovky zhruba naproti Starému hradu. Jednalo se o dvojdílný bezvěžový hrad podobně jako např. hrad v Brtnici. Ve 2. polovině 16. stol. byl Kunštáty na této gotické substrukci dále budován renesanční zámek a stavební práce pokračovaly též na přelomu 16. a 17. století, kdy objekt patřil knížecímu rodu Minsterbersko - Olešnických. Roku 1649 zámek koupil od císaře Ferdinanda III. slavný obránce Brna Jan Ludvík Raduit de Souches, který záhy vystavěl kapli sv. Ludvíka, upravil zámek do raně barokní podoby a v městečku zbudoval či adaptoval další důležité budovy (kostel sv. Mikuláše, faru, školu).
 

Zámek si až na menší drobné pozdější úpravy dodnes dochoval půdorys gotického hradu, upravovaného v renesanci a raném baroku. Má čtyřkřídlou dispozici přibližně na půdorysu protáhlého lichoběžníku s hlavním nádvořím, na severovýchodě v patře s připojenou kaplí, na jihozápadní straně s dvoupatrovou budovou a hranolovou schodišťovou věží, severozápadní stranu opevňuje dlouhé patrové křídlo, jihovýchodní stranu tvoří pouze přízemní křídlo se slepými arkádami, pod nimiž se nacházejí dvoupatrová sklepení. Vnější fasády, zvláště na jižní straně, zdobí sgrafitová rustika a malba diamantování. Vstup do vlastního zámku za mostem, zbudovaném v 16. století, zdobí kamenný portál s barokním erbem Karla Ludvíka de Souches a německým nápisem o rozsahu panství z roku 1686.  Na této jihozápadní straně přiléhá k zámku za hlubokým příkopem bývalé předhradí (dnes zvané Předzámčí), které vytváří uzavřené první nádvoří. To již navazuje na zástavbu městečka s dnešním Ugartovým náměstím. V přízemním prostoru jihozápadního nároží při schodišti do sklepení vlastního zámku se dochoval - zřejmě na svém původním místě - kamenný gotický portál, označující původní vstup do hradu. Pod otevřenou arkádou, nesoucí balkón jihozápadního nároží, je ve zdi (druhotně) zasazen raně barokní vápencový reliéf s postavou okřídleného putta ve zbroji, držícího erby Jana Ludvíka Raduita de Souches a jeho první manželky Anny Alžběty z Hofkirchenu (+1663). Hranolová zámecká věž nese na severní fasádě ve spodní části letopočet "1564" (objevený při opravách roku 1965), který zřejmě označuje výstavbu věže ještě v době panství Kunštátů. V sále, situovaném v patře západního křídla, se okolo oken dochovaly fragmenty raně barokních nástěnných maleb. Jediná původní renesanční mříž je dnes umístěna na okně jižního průčelí. V hlavním nádvoří s novodobou kamennou dlažbou z roku 2008, upoutá na jihovýchodní fasádě pozornost rovněž novodobá nástěnná malba slunečních hodin s latinským citátem (Seneca) a dvěma obličeji, symbolizujícími den a noc.
 

V interiérech Starého zámku se do dnešní doby zachovalo minimum původního mobiliáře. Ovšem tento existuje ve svozech, uskutečněných po roce 1945 na jiné státní zámky (nejvíce tohoto mobiliáře se nachází v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Náměšti nad Oslavou). Z intaktně zachovalých interiérů je nejcennější původní zámecká kaple sv. Ludvíka, stavěná a zařízená ještě Janem Ludvíkem Raduitem de Souches a posléze jeho synem Karlem. Ostatní interiéry zámku dnes částečně slouží jako depozitáře Moravského zemského muzea v Brně, část prostor je zpřístupněna.
 

Architektura Starého zámku představuje velmi zachovalou a půvabnou ukázku menšího šlechtického sídla ve stylu renesance a raného baroka na původní gotické substrukci. Stavební vývoj se zastavil v 17. století, další staletí k němu již nic významnějšího nepřidala a tak dnes můžeme vidět objekt přibližně ve stavu, jak vypadal za slavného majitele, obránce Brna, Jana Ludvíka Raduita de Souches.

Autorem půdorysu je M. Plaček, rekonstrukce hradu P. Šimeček, ostatní fotky J. Černý, pohlednice Pidifrk Z. Hofman.