O muzeu > Přehled oddělení > Oddělení dějin literatury > Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně / Duben: Jak to začalo

O muzeu

 

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace


OTEVÍRACÍ DOBA


VIRTUÁLNÍ MUZEUM


EXPONÁT MĚSÍCE


FOTOGALERIE

E-SHOP


VĚDECKÉ ČASOPISY


 Zřizovatel:


                      


 
 
       

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Zpět na Oddělení dějin literatury MZM

Duben: Jak to začalo

Rok s Liškou Bystrouškou je cyklus příspěvků, jehož cílem je seznámit s mimořádným kulturně-historickým obdobím Brna, v němž se zrodila postava Lišky Bystroušky. V seriálu, který připravila literární historička Hana Kraflová, navštívíme různá odborná pracoviště a fondy MZM (především sbírky dějin literatury, divadla a hudebního oddělení). Záměrem je seznámit vás s autentickými dokumenty a širokými a často překvapivými souvislostmi spojenými s legendární postavou Lišky Bystroušky. Datum, kdy vychází první díl, nebylo zvoleno náhodně, 7. dubna 1920 se Liška Bystrouška poprvé objevila na stránkách Lidových novin. V čí hlavě se vlastně příběhy svérázné lišky zrodily? Vyvolal úkol napsat text k cyklu kreseb o lišce v Těsnohlídkovi nadšení či zděšení? Nebo snad vztek? Jak přišla liška ke svému jménu? Jak to vlastně začalo?

Vlevo: Další verze vzniku: živý dialog redaktora Markalouse a malíře Lolka reprodukovaný po letech v denním tisku (Rovnost 26. září 1965)
Vpravo: Titulní strana časopisu Moravského kola spisovatelů Pískle v trní, kde u příležitosti úmrtí Rudolfa Těsnohlídka vyšly jeho vzpomínky – i na vznik Lišky Bystroušky


"Lidové noviny! Začátek nového románu Rudolfa Těsnohlídka! Kupujte Lidové noviny!" Tak by bývali mohli, za ranního chladu oné aprílové středy, vyvolávat kameloti. Kdo ví? Sám autor byl ovšem člověk tichý a plachý, i jeho dílo je takové: nehalasí, závažnost sdělení se často skrývá, ba i humor má vždy podtón nevtíravosti, jímavosti, trpkosti.

Takže Lišku Bystroušku, která spatřilo světlo novinové sazby 7. dubna 1920 a knižně poprvé vyšla před sto lety, roku 1921 – možná neznáme tak, jak si myslíme...

Šéfredaktor Lidových novin Arnošt Heinrich byl člověk náročný. Trval na věcné přesnosti zpravodajství i kultivovaném jazyce, vážil si činorodosti a zajímavých nápadů, a také chtěl ve svém listu denně kvalitní kresby. Doktor Bohumil Markalous (kterého známe spíše jako spisovatele Jaromíra Johna) měl kontakt s výtvarníky na starost, jednoho dne navštívil atelier malíře Stanislava Lolka, získal od něj cyklus kreseb o lišce – a dále nechť vzpomíná redaktor Bedřich Golombek:

"Přinesl je do redakce jako znamenitý úlovek, když o kresby a nové kreslíře byla tehdy taková nouze. Ale Heinrich ho nepochválil. Pohodil kresby mezi své papíry, a kdykoli o ně zavadil, proběhl po redakci, klepal na ty listy hřbetem ruky, a rozhlížeje se kolem, vyvolával skoro vztekle: Co s tím? (...) Ale od žádného stolu nezaznělo ani zakašlání, ani prudší dech. I položil Heinrich tyto kresby na Těsnohlídkův stůl. Těsnohlídek si je prohlédl, ale protože Heinrich v redakci zrovna nebyl, vrátil mu je na jeho stůl. Za několik dní potom následoval přímý rozkaz. Heinrich vyšel ze svého pokoje – byl jsem při tom – podal Těsnohlídkovi ty kresby a přátelsky mu řekl: "Móric, k tomu muší bejt nějaký říkání!" (...) Heinrichovo "muší bejt" znamenalo oslabený příkaz, proti kterému bylo možno namítat. Ale Móric neřekl ani slova, jenom otevřel černou aktovku a kresby do ní nacpal." (Z knihy Dnes a zítra, 1944)

Autor zmíněného díla je podrobnější a dává nahlédnout do své tvůrčí dílny: "Knížka, na kterou jsem měl vztek. (...) redakce si přála ke kresbám vtipné veršíky. Nikdo to nechtěl psát, i strčilo se mi to na stůl, a já to jednou v poledne vezl do Bílovic. Vlakem se vracel železniční úředník (...). Sebral mi kresby, dal se do smíchu a nepřestal, až jsem slíbil, že k tomu něco napíši. Jednou v únoru jsem se do toho dal. První kapitolu jsem ihned zahodil a šel jsem poslouchat drvaře, jak hovoří. A pak se psalo. Bylo nádherné podjaří 1920, chystal se slet, já si chtěl pořídit kroj a svézti jednoho nebo dva chudé bratříky do Prahy. Škrabal jsem tak divoce, že to v tiskárně nemohli přečísti a hrozili stávkou. Podle rozkazu jsem pak diktoval do stroje. To jsem viděl, jaké je dobrodiní slyšet vlastní své věty. Opravoval jsem, jak se dalo, ale diktováním vznikaly chyby (...)." – K té první a zásadní, jak všichni víme, došlo hned na počátku, když sazeč špatně přečetl autorův rukopis a hrdinku jménem Bystronožka – překřtil.

Ohlas byl značný – ale o tom někdy jindy...

Vlevo: Rudolf Těsnohlídek na dobovém ateliérovém portrétu
Vpravo: Šéfredaktor Lidových novin Arnošt Heinrich

Vlevo: Redaktor Bohumil Markalous – Jaromír John
Vpravo: Redaktor Bedřich Golombek

Vlevo: Železniční legitimace Rudolfa Těsnohlídka na rok 1922
Vpravo: Lidové noviny sídlily v brněnském centru, na České ulici: redakce v prvním patře (bylo možno přijít pavlačí i vnitřním schodištěm), tiskárna (jejíž strop vidíme) ve dvoře

Vlevo: Pohled do sazárny: takto pracoval sazeč o několik let později, v době 2. světové války
Vpravo: Momentka z Bílovic nad Svitavou, tehdejšího autorova bydliště a zdroje mnohé inspirace: Rudolf Těsnohlídek vlevo ve světlém klobouku

Stránka Lidových novin s jedním z pokračování

Obrazová příloha: Moravské zemské muzeum – Uměnovědné muzeum – Oddělení dějin literatury (pokud není uvedeno jinak)

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Duben: Jak to začalo
Květen: Májový den Lišky Bystroušky. Lidové noviny v roce 1920
Červen: Než přišla Liška
Červenec: Literatura v novinách: román-fejeton a jiné
Srpen: Selanka? Útěšné a idylické čtení? Téměř dětská literatura? Nic není pravdě vzdálenější!
Září: Žena – věčná inspirace
► Říjen: Mnoho otců – Bystrouščina sláva aneb Jak stará je naše liška?

 
vyrobila www.omegedesign.cz