O muzeu > Přehled oddělení > Centrum kulturní antropologie > K podobě a osudu žen z Krumlovského lesa

O muzeu

 

Kalendář akcí

Srpen 2021
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Doprovodná akce

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace


OTEVÍRACÍ DOBA


VIRTUÁLNÍ MUZEUM


EXPONÁT MĚSÍCE


FOTOGALERIE

E-SHOP


VĚDECKÉ ČASOPISY

 


 Zřizovatel:


                      

 
       

K podobě a osudu žen z Krumlovského lesa

Zpět na Laboratoř antropologické rekonstrukce (LAR)

Autory trojrozměrných rekonstrukcí podob podle originálů lebek žen z Krumlovského lesa (4210 ± 90 cal. BC, neolit, kultura s moravskou malovanou keramikou) jsou Eva Vaníčková a Ondřej Bílek, odborní pracovníci Laboratoře antropologické rekonstrukce Centra kulturní antropologie MZM. Dobře zachovalé skelety žen byly nalezeny v roce 2002 při archeologickém výzkumu pravěkého těžebního revíru v oblasti Krumlovského lesa na Znojemsku, jenž mnoho let vedl Martin Oliva z Ústavu Anthropos MZM.


Skelet mladší ženy (cca 30-35 let) byl nalezen v jedné z těžebních šachet v hloubce cca šesti metrů. Ležela v postranním rozšíření šachty v skrčené poloze. V hloubce sedmi metrů archeologové odkryli další téměř kompletně zachovalý skelet 35-40leté ženy v natažené poloze s rukama sepnutýma za hlavou. Ta měla na hrudi kostru novorozence.

Starší žena, pohřbená hlouběji, byla velmi drobná, s výškou asi 146 cm. Trpěla hypoplasií a stav jejích kostí svědčil o chudokrevnosti, stav bederních obratlů o nadměrném zatěžování páteře  pravděpodobně břemeny. Mladší žena byla také drobné postavy cca 149 cm. Její zdravotní stav byl dobrý, ovšem hypoplasie zubní skloviny a holenní kosti svědčili o prodělaném stresu, hladu a strádání v období růstu.


Rekonstrukce podoby mohly být obohaceny o informace z dřívějšího genetického výzkumu (O. Šerý), výzkumu izotopů (M. Nývltová Fišáková), zkoumání dentice (I. Jarošová) a dále o nové genetické zkoumání a výzkum zubního kamene (E. Drozdová, K. Brzobohatá, D. Fialová - Laboratoř biologické a molekulární antropologie a molekulární antropologie Ústavu experimentální biologie PřF MU a R. Skoupý - Ústav přístrojové techniky AV ČR, v.v.i.)

Pro rekonstrukci podoby byl geneticky určen polymorfismus barvy duhovky. U starší ženy byla objevena alelová sestava, při které je více jak 90% šance, že jedinec má světlé (modré) oči. Předpokládáme tedy i světlé vlasy. U mladší ženy byla detekována alelová sestava, kdy jedinci s touto genetickou výbavou mají oči nejčasněji oříškové nebo zelené. Z toho důvody byly zvoleny vlasy tmavší barvy.


Výsledky DNA analýzy prokázaly, že ženy jsou příbuzné, nejspíše mohlo jít o sestry, nebo o matku s dcerou. Ovšem kosterní pozůstatky dítěte nevykazovaly příbuznost ani s jednou z žen.

Ukázalo se, že ženy byly v posledních letech života dobře živené. Měly zastoupené živočišné bílkoviny (převážně maso z ovcí, koz a prasat) i rostlinou potravu včetně lesních plodů bohatých na minerály a vitamíny.

Oděvy pro obě ženy byly rekonstruovány K. Urbanovou (ateliér Jak obléci pračlověka) na základě fragmentárních archeologických nálezů z území Evropy. Starší žena je oblečena do jednoduché haleny s přehozem utkaným ze shodného rostlinného materiálu. Její vlasy byly zpevněny síťkou zhotovenou technikou proplétání jehlou. Mladší z obou žen mohla být oblečena do haleny ušité z hrubšího lněného plátna. Pruhy zbylé tkaniny byly zakomponovány do pletence vlasů.

Zvláštní tělesné vlastnosti žen, zasypaných v šachtě budí podezření, že k těžké práci v šachtách mohli být využívání (i) slabí jedinci. Zneužívání žen k těžkým pracím je v řadě společností jakousi na ruby obrácenou přirozenou dělbou práce. Nejtěžší práce nevykonává ten nejsilnější, ale ten, koho k nim lze nejsnáze přinutit. To zpochybňuje tradiční názor, že vzestup společenské role mužů v pozdní době kamenné souvisel s využíváním jejich větší síly při orbě, stavbě opevnění a právě také při těžbě.

Foto: Filip Fojtík
 
vyrobila www.omegedesign.cz