Úvod > Navštivte nás > Archiv výstav > 2016 > Marie Jirásková

Marie Jirásková / Po zarostlém chodníčku

29. 1. - 6. 3. 2016

 

Vstupné: plné 30 Kč, zvýhodněné 15 Kč, rodinné 75 Kč

Otevírací doba: út 9-15, st-pá 9-17, so a ne 13-18 hodin

 

„I v noci létají motýli, neslyšně loupí květy, taková tma není nikdy úplná, to, co je za ní, je větší.“   Bratrstvo

 

Marie Jirásková (1964) je vizuální umělkyně, scénografka, která spolupracuje s českými a zahraničními divadelními produkcemi, zároveň působí jako vedoucí Atelieru scénografie DIFA JAMU. Od počátku své tvorby, formované zprvu objektem a loutkou, její práce překračovaly práh scénografických konvencí a sbližovaly výtvarný divadelní projev skrze instalace, performance, inter-medialní prostředí či site-specific s volnou výtvarnou tvorbou. 

Osobité divadlo objektů, využívající zapomenutých objektů, jakými byla torza zvířat, rostlin a předmětů, později autorka rozvinula také v instalacích a performancích na rozhraní land artu, environment artu a site specific. Postupně se přiklonila ke konceptuálnímu myšlení a dnes se zabývá také prostorovými experimenty se světlem.

 

„Po zarostlém chodníčku“ (2013 – 2015) je kolekce originálních koláží využívajících média entomogických sbírkových krabic a preparovaných nočních i denních motýlů. Minimalistické, lapidární a současně drobnokresebné objekty v entomologických krabicích jsou kompozitními iluzemi, využívajícími motivů opouštění, zapomínání a znovuobjevování v duchovní i materiálové rovině. Cyklus koláží zároveň konvenuje s cyklem patnácti klavírních skladeb Leoše Janáčka, komponovaných před sto lety (1900 – 1912) v ambivalenci s jejich programností na straně jedné a možností výkladu na straně druhé. Leoš Janáček sám poznamenal: „Nezáleží na tom, aby posluchač znal konkrétní případ, k němuž se vztahovala skladba. Naopak, ať si přimyslí k názvu jednotlivých čísel posluchač, co je případného.“1

Intimní klavírní miniatury, v nichž  se střídají lyrické části s dynamickými až vroucnými výbuchy, jsou zároveň procházkou po cestičce vzpomínek a emocí, která však už dávno zarostla. Podobně cyklus koláží nás ve svém zdánlivém konceptu dekorativnosti znejišťuje, když v materiálové až minimalistické redukci tvarosloví i barevnosti rozvíjí bohaté valéry emocí, od lyriky až po vášeň. Sofistikované koláže mohou být konečně interpretovány jako svérázné notové záznamy, dotýkající se podobných archetypů, jako Janáčkova hudba.

1Štědroň, Bohumír. Leoš Janáček. Praha: Panton, 1976, s. 100.

Fotografie

 
vyrobila www.omegedesign.cz