Úvod > O muzeu > Přehled oddělení > Oddělení dějin literatury > Galerie literárních osobností > Lev Blatný

O muzeu

 

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace

Lev Blatný

11. 4. 1894 Brno - 21. 6. 1930 Kvetnica u Popradu

Brněnský dramatik, prozaik, divadelní kritik a dramaturg. Jeho otec Vojtěch Blatný, správce kůru na Petrově, byl ve varhanické škole žákem Leoše Janáčka. Lev Blatný vystudoval gymnázium v Brně a právnickou fakultu v Praze, poté získal místo právního úředníka na ředitelství státních drah v Brně.

V roce 1921 spoluzaložil Lev Blatný brněnskou Literární skupinu, byl jejím prvním předsedou (až do roku 1927) a jedním z nejvýznamnějších členů. Tvorba tohoto sdružení byla ovlivněna expresionismem a francouzským unanimismem, jeho program se hlásil k socialismu, ale distancoval se od marxismu: kladl důraz na mravní přeměnu člověka a ideu sbratření. Blatný byl též spoluautorem manifestu Literární skupiny Naše naděje, víra a práce (1922). Podílel se na redakci jejího časopisu Host a v roce 1923 spoluredigoval Sborník Literární skupiny. Soustavně se zajímal o divadlo, psal kritické referáty a úvahy do mnoha periodik (Host, Moravskoslezská revue, Lidové noviny, Národní osvobození, Kritika, Pramen, Zvon, Literární noviny, Právo lidu). V letech 1925–1928 byl lektorem a dramaturgem Národního divadla v Brně. Spolu s režisérem Rudolfem Waltrem se snažil o kompromis mezi nutností konvenčního abonentního repertoáru a uváděním hodnotné nové dramatiky domácí i zahraniční. V letech 1927–1930 pracoval také pro brněnský Radiojournal: ve svých pravidelných pořadech představoval kulturní dění ve městě a knižní novinky. Lev Blatný byl členem P.E.N. klubu a širšího výboru skupiny Eight o´clock umělců a intelektuálů.

Debutoval jako básník, sbírkou Vzkazuji (1912), a poté se věnoval tvorbě prozaické a dramatické. První povídky a dramatické scény otiskl v Lumíru (1917–1920). Raná tvorba Lva Blatného je ovlivněna expresionismem. Nacházíme groteskní nadsázku, absenci podrobné psychologické kresby nebo důraz na postižení pocitu kolektivu. Ve svých povídkách i divadelních hrách tenduje tento intelektuál k hořké ironii a satiře, poválečná sociální a politická situace ho inspiruje k tragikomickým obrazům.

Roku 1920 měla premiéru jeho první expresionistická díla Hvězdnatá obloha (aktovka, provedena v Brně) a Tři (inscenováno v Praze). Výrazný úspěch zaznamenala groteska Kokoko-dák! (knižně 1922, premiéra téhož roku v Brně), karikující mentalitu tehdejšího světa zvířecí symbolikou: davové scény zesměšňovaly měšťáckou hloupost a nadutost, stejně nemilosrdný byl autor i k představiteli policie (neschopný komisař), tisku (žurnalista kladoucí důraz spíše na vlastní fantazii než na fakta) nebo revolučních radikálů (proletář vykřikující prázdná hesla a manipulující tak dav). Následující hra Vystěhovalci (knižně 1923, premiéra 1925) byla odmítnuta pražským Národním divadlem pro socialistické ideje. Reagovala na společenskou situaci té doby a vystěhovalectví do Ameriky. V dramatu jedna část dělníků odchází na západ, druhá na východ. Autor nestraní ani jedné z nich a apeluje na vnitřní mravnost. Výzva ke společenskému smíru byla předmětem kritiky ze strany české marxistické levice (Bedřich Václavek: "Blatný /…/ odprošuje měšťácký svět za - radikálnost generace, které nesdílel. /…/ Ideový odklon od moderní civilizace k venkovské idyle, od sociálního aktivismu, od socialismu k vlastenectví. Proti internacionalismu idylický a reakční nacionalism. Trapný, typicky český případ v osobním podání L. Blatného."). Utopická Říše míru (knižně 1927, premiéra téhož roku) konfrontuje svět pohádek s dravostí moderní civilizace. Smrt na prodej, Blatného poslední celovečerní hra (knižně 1929, premiéra 1930) je zasazena pevněji do reality: na základě pověry, že oběšencův provaz přináší štěstí, se tento předmět stává obchodním artiklem, objektem spekulace. Autor odhaluje charaktery všech, kdo měli k mrtvému vztah: jeho ženy, dcery, sousedů. I zde najdeme prvky grotesky, ale převládá úzkost z lidské bezcharakternosti a mravní nízkosti. Ve druhé polovině 20. let byly ještě uvedeny na brněnském jevišti Blatného aktovky Svět tančí, Blázen z amplionu, Černá noc a Zcela stručně.

V Blatného próze nacházíme zobrazení životního pocitu, rozkolísaného vlivm války nebo osudových iracionálních sil. Takové jsou povídky knihy Vítr v ohradě (1923). Groteskní nadsázku a experiment s drobnými prozaickými útvary přinášejí Povídky v kostkách (1925). Autor se vysmívá konvenci a konfrontuje takový způsob existence s volným životem vyvrženců společnosti a s rozhledem a kreativitou básníka. Ve druhé polovině 20. let, po období expresionistické skepse, se postupně začíná prosazovat důvěra ve zdravou a kladnou životní sílu, v lidskou citovost a činorodost. Spisovatel je konkrétnější v zachycování sociální situace, charakteristika jeho hrdinů je realističtější (soubory Regulace, 1927 (tři novely), Povídky z hor, 1927, Housle v mrakodrapu, 1928).

Lev Blatný, výrazná česká literární osobnost, dlouhá léta bojoval s plicní chorobou a podlehl jí v pouhých šestatřiceti letech. Jeho talent našel pokračování v jeho synovi, básníkovi Ivanu Blatném. 

Literatura:

  • et (Eva Taxová): Lev Blatný, in: Lexikon české literatury, díl 1, A-G, Praha 1985, 249-250.
  • Levíčková, Jana: Lev Blatný - dramatik. Diplomová práce Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, 2002.
  • Slovník literárních směrů a skupin, Praha 1976.
  • Václavek, Bedřich: Mezi vlnami, in: Od umění k tvorbě, Praha 1949, s. 66-70.
  • vl (Štěpán Vlašín): Blatný Lev, in: Postavy brněnského jeviště, sv. 1, Brno 1984, s. 554-555. 

Z materiálu uloženého v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně

Brněnský dramatik a prozaik Lev Blatný (portrétní foto s podpisem, nedatováno). V kresbě přítele, člena Literární skupiny Dalibora Chalupy. Spisovatel s chotí Zdenkou (foto po svatbě, 1918). Rukopis Lva Blatného: úvod prózy Stříbrný kolovrátek. Dopis Lva Blatného spisovateli Miloši Jirkovi (1922). Lev Blatný, lektor a dramaturg, píše F. X. Šaldovi: tři dopisy z let 1925 a 1926, uložené v odd. dějin literatury MZM, se týkají uvedení Šaldovy nové hry Tažení proti smrti v brněnském Národním divadle. Ačkoli autor souhlasil s tím, aby brněnská premiéra předcházela pražské, organizační problémy tomu zabránily. (Premiéra se konala v pražském Národním divadle v květnu 1926, v Brně nakonec dílo vůbec uvedeno nebylo.) Blatného dopis literárnímu a divadelnímu kritikovi Miroslavu Ruttemu (1929): Blatný posílá článek o brněnském herci Ottu Čermákovi pro sborník o současném českém divadelnictví a ve věci obrazové přílohy odkazuje na spisovatelku a překladatelku Jožu Götzovou (psala též o divadle). Zmíněný text, publikovaný ve sborníku Nové české divadlo 1928-29 (Redakce Miroslav Rutte a Josef Kodíček, Aventinum, Praha 1929) Knižní prvotina oktavána Lva Blatného, básnická sbírka Vzkazuji, vyšla roku 1912 v Praze nákladem autorových přátel. Blatný ji dedikoval svému bratru Josefovi. Ve Sborníku Literární skupiny (F. Obzina, Vyškov 1923) otiskl Blatný aktovku Svět tančí (sborník redigovali Lev Blatný, František Götz, Čestmír Jeřábek, Zdeněk Kalista a Josef Zamazal). Obálku Blatného povídkového souboru Vítr v ohradě vytvořila malířka a grafička Helena Bochořáková-Dittrichová (Knihovna Hosta sv. 1, Obzor, Přerov 1923). Povídky v kostkách vydal roku 1925 pražský nakladatel Václav Petr. Výtisk knihy Regulace věnovaný literárnímu druhovi Daliboru Chalupovi (Svoboda a Solař, Praha 1927). A. M. Píša: Na okraj nové knihy Lva Blatného. Rukopis recenze Regulace (nedatováno). Pozvánka na vzpomínkový pořad, konaný v dubnu roku 1959 u příležitosti spisovatelových nedožitých pětašedesátin: v brněnském Domě umění vystoupili mj. Blatného kolegové a spolupracovníci Dalibor Chalupa, Čestmír Jeřábek a Rudolf Walter.
 
                                                
vyrobila www.omegedesign.cz