Úvod > O muzeu > Přehled oddělení > Oddělení dějin literatury > Galerie literárních osobností > Josef Věromír Pleva

O muzeu

 

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace

Josef Věromír Pleva

12. 8. 1899 Moravská Svratka - 7. 9. 1985 Brno

Prozaik patřící k brněnské větvi meziválečné kulturní levice, socialisticky orientovaný průkopník literatury pro děti.

Byl synem nádeníka, který se postupně vypracoval na úpravčího trati. Rodina žila velmi skromně a v přísně katolickém duchu. Pleva pracoval od jedenácti let ve službách u sedláků jako pasáček krav (zde se mimo jiné seznámil s bratry Křičkovými), ale už od dětství hodně četl, a to ho v patnácti letech přivedlo do učení na knihaře ve Svratce. Po vyučení v roce 1915 pracoval jako knihařský dělník ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Novém městě na Moravě a v Moravských Budějovicích. V březnu 1917 narukoval na vojnu a v létě téhož roku byl poslán na italskou frontu. O rok později dezertoval, ale byl chycen a poslán s eskortou zpět. Onemocněl však zápalem plic a domů se tak dostal ještě před koncem války. Po návratu pracoval opět jako knihařský dělník v Novém Městě na Moravě, věnoval se samostudiu a později, v roce 1924, absolvoval učitelský ústav v Čáslavi. Za dob studia začal publikovat básně ve Studentském časopise a jako výraz odporu k válce si vytvořil druhé jméno Věromír. Válečné zážitky a kulturní ovzduší 20. let ho přivedly na přelomu let 1926-1927 do řad komunistické levice. S několika přáteli založil Skupinu literárních a výtvarných dělníků - Slavděl, která stála v jakési opozici k poetickému Devětsilu a měla představovat tvorbu sloužící výhradně k uvědomování a zábavě dělnictva, její činnost se však šířeji nerozvinula a ustala kolem roku 1930.

Od poloviny 20. let pracoval Pleva pro nakladatelství Družstevní práce (DP), získával odběratele pro jeho knihy a v Novém Městě na Moravě založil i místní skupinu DP. Na výzvu redaktora Novotného napsal také svoji prozaickou prvotinu plnou dojmů a zkušeností z válečného období Eskorta (1929). V Novém Městě na Moravě hrál s místními ochotníky divadlo a byl předsedou akademického spolku Horák. Po maturitě učil na mnoha školách na Vysočině, až se roku 1930 dostal zásluhou Jiřího Mahena a Bedřicha Václavka do Brna, kde se později věnoval především tvorbě pro děti. V Brně pracoval Pleva jako redaktor Indexu, ve výboru Levé fronty a po jejím rozpuštění v Klubu pro moderní vědu a umění Ars, dále ve Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku a od roku 1932 i v rozhlase, kde se staral o pořady pro děti. Roku 1935 se stal zakládajícím členem skupiny Blok a o dva roky později opustil školství, aby v brněnské stanici Radiožurnálu (dnes Československý rozhlas) řídil vysílání pro školy a mládež. Přesídlil do Prahy, ale nastávající okupace jej záhy donutila k návratu do Brna i k učitelství. Roku 1941 se nechal pro nedoslýchavost penzionovat. Po válce se jako člen četných spisovatelských organizací (např. od roku 1949 předseda české sekce literatury pro mládež Svazu československých spisovatelů) účastnil politického i kulturního života. V letech 1951-1952 byl ředitelem stanice Československého rozhlasu v Brně, poté náměstkem předsedy Československého státního výboru pro rozhlas v Praze, kde měl na starosti vysílání pro děti a mládež. Po infarktu v roce 1954 se vzdal všech svých funkcí a působil až do 60. let pouze ve výboru Československého literárního fondu. Od roku 1958 žil trvale v Brně.

Po již zmiňované prvotině Eskorta (1929) začal Pleva spolupracovat s Vlastivědným sborníkem Podřipska, který jej podnítil k tvorbě pro děti. Svého vrcholu dosáhl již prvním titulem. Malý Bobeš (1931), kde se odklonil od konvenčního idylického pojetí dětského světa, které bylo do té doby v knihách pro děti častým jevem. Pleva podal svět v jeho reálné podobě, se sociální nerovností i s problematikou zrození a smrti. Spojil bezprostřední pohled dítěte, přecházející pozvolna v poetické vidění světa, s drsným obrazem osudů chudé venkovské rodiny, vedoucí tvrdý existenční zápas na vesnici a posléze v malém městě. Kniha svým vcítěním dosáhla příznivé kritiky z literárního i sociologického hlediska.

Sociální smířlivost, jíž vyznívalo původní vydání, byla v poúnorovém přepracování (1950, 1953) nahrazena třídně vyhrocenějším vyústěním. Román obsahuje celkem tři díly a byl přeložen do řady jazyků. V povídce Hoši s dynamitem (1934, přepracováno 1953) se Pleva po vzoru Ericha Kästnera pokusil aktuálně skloubit romantiku chlapeckého dobrodružného románku s realistickým vylíčením údělu nezaměstnaných a jejich rodin. Inspirace ruskou literaturou byla zase patrná v díle Kapka vody (1935), které seznamovalo poetickými prostředky s využitím fantazie mladé čtenáře s děním v přírodě i ve společnosti.

V 2. polovině 30. let se Pleva plně soustředil na průkopnickou rozhlasovou práci určenou především dětem a mládeži. Kromě řady pásem, reportáží a referátů zahrnovala jeho činnost i vlastní dramatizaci lidových a umělých pohádek, scén z Malého Bobše, Hochů s dynamitem, Toma Sawyera aj. K tvorbě pro dospělé se vrátil až na počátku okupace básnickou sbírkou Náruč maminčina (1943), kde vyjádřil své nejranější vzpomínky a sen o dětství a domově.

Ze snahy zobrazit převratné proměny života v poúnorových letech vznikla dobovým schematismem poznamenaná novela Jediná cesta (1954) s tematikou socializace vesnice v pohraničí jižní Moravy. Dokumentárnějším protějškem k Malému Bobši se stala románová kronika Dávno tomu (1970), v níž Pleva dramaticky rozvedl zápisky své matky. Ze zamýšleného druhého dílu této beletristické autobiografie vyšlo pouze torzo Když jsem byl železničářem (1979), líčící s něhou i humorným nadhledem citové probuzení dospívajícího chlapce.

Další drobné tisky Přátelé (1974) a Rád vzpomínám (1979) přinesly důvěrná svědectví o Vítězslavu Nezvalovi, Jiřím Mahenovi, Bedřichu Václavkovi a jiných, dokládající Plevovo umění charakteristiky.

Použitá literatura:

  • pp: Josef Věromír Pleva, in: Lexikon české literatury, díl 3, Academia, Praha 2000, s. 950-954.
  • pp: Josef Věromír Pleva, in: Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha 1964, s. 389-390.

Z materiálu uloženého v archivu oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea

J. V. Pleva v mládí, nedatováno, blíže neurčeno. V. Pleva s Vítězslavem Nezvalem v roce 1936. V. Nezval, J. V. Pleva, Fr. Foltýn a členové rodiny u Svratky v Jundrově roku 1941. Foto Vilém Reichmann. Titulní list ruského vydání knihy Malý Bobeš z roku 1959. J. V. Pleva - portrét z roku 1959. Článek z deníku Rovnost 17. 8. 1959 Kresba Františka Doubravy ke knize Malý Bobeš (Malý Bobeš s drakem), barevná reprodukce 23,6 x 16,2 cm, příloha časopisu Zlatý máj č. 2, 1958. Titulní list polského vydání knihy J. V. Plevy O slunci a slunečnici, Varšava 1971. J. V. Pleva při podpisu knih v Moravském zemském muzeu v roce 1971. Autor fota neurčen. J. V. Pleva - rukopis nepojmenované hry pro děti. Rozhovor mezi volem, koněm, kočkou, krocanem, rakem a Jurou, nedatováno.
 
                                                
vyrobila www.omegedesign.cz