Jan Zahradníček

17.1.1905 Mastník u Třebíč - 7.10.1960 Uhřinov u Velkého Meziříčí      

Básník, překladatel, publicista. Nejtalentovanější a nejuznávanější představitel katolického směru literatury třicátých a čtyřicátých let.

Pocházel z početné rolnické rodiny. V letech 1919 - 1926 studoval na klasickém gymnáziu v Třebíči, v letech 1926 - 1930 na filozofické fakultě KU (žák F. X. Šaldy a Václava Tilleho). Studia nedokončil, v letech 1930 - 1931 vykonal nižší a vyšší knihovnickou zkoušku a poté se věnoval literatuře. Kromě vlastní básnické tvorby také překládal a byl externím lektorem různých nakladatelství. Žil nejprve v Praze a na Slapech (u Emanuela Frynty), r. 1936 se usídlil v Uhřínově u Velkého Meziříčí u svého švagra básníka J. Dokulila. V roce 1945 se oženil a přestěhoval do Brna.V letech 1940 - 1948 redigoval revui Akord a v letech 1945 - 1949 byl redaktorem nakladatelství Brněnské tiskárny. V červnu 1951 byl zatčen a v červenci 1952 ve vykonstruovaném procesu s uměle sestavenou "protistátní skupinou" v Brně odsouzen ke třinácti letům vězení za údajnou velezradu. Trest si odpykával v Praze, Brně, ve věznicích na Mírově a Leopoldově. V roce 1956, kdy se jednalo o jeho propuštění, mu po otravě houbami zemřely dvě dcery. Propuštěn byl až po amnestii v květnu 1960, vrátil se do Uhřínova (kam byla rodina po jeho odsouzení nuceně vystěhována) a zde téhož roku zemřel. Posmrtně byl rehabilitován.

První básně otiskl roku 1924 ve Studentském časopise, patřil ke kmenovým autorům časopisů Tvar (1927 - 31) a Listy pro umění a kritiku (1933 - 37). Přispíval do Rozhledů, Řádu, Akordu, Lumíru, Obnovy, Národní obnovy, Archy, Vyšehradu aj. Jeho verše vycházely též v německých překladech, které pořizoval O. F. Babler, s nímž Z. v době před svým zatčením spolupracoval na překladu Dantovy Božské komedie. Překládal z němčiny a francouzštiny ( Th. Mann, F. Hölderlin, R. M. Rilke, G. von Le Fort aj.).

Pro počátky Zahradníčkovy básnické tvorby (Pokušení smrti, 1930; Návrat, 1931) jsou charakteristické smutek a fascinace smrtí jako symbolem veškerého zmaru a rozkladu, vzývání bolesti, melancholičnost. Stejně tak jeho tvorbu od počátku určovala pevná křesťanská víra. Vírou Z. překonává bludný kruh bolesti a melancholie. V trojici básnických knih z poloviny třicátých let (Jeřáby, 1933; Žíznivé léto, 1935; Pozdravení slunci, 1937) se bolest a samota proměňují v souzvuk s přírodou a rodným krajem - Vysočinou.

V souvislosti s celoevropskou politickou krizí se na sklonku 30. let prohlubuje Z. prožitek národa (básnické sbírky Korouhve, 1940; Svatý Václav, 1946; Stará země, 1946). Hrůzy války přijímá jako Boží zkoušku, která národ naučí obětem a přivede ho k jednotě a k Bohu.V Zahradníčkově básnické tvorbě z období po r. 1945 převažují temné vize budoucího světa bez Boha, ovládaného destruktivními silami zla. Básnickou skladbu La Saletta (1947), opírající se o mariánské proroctví z roku 1846, charakterizuje skepse k poválečnému světu , lze ji vnímat jako jakýsi předobraz totalitní moci. Ve skladbě Znamení moci (1951) jsou již přítomny básníkovy první tragické zkušenosti s novým režimem. Jeho poezie vězeňská, mnohdy rekonstruovaná až po návratu domů, je osobitým svědectvím o životě v komunistických věznicích (Dům Strach, Toronto 1981, Čtyři léta, 1969). Básník se zde obrátil k lyrice převážně reflexivní, opravdovost náboženské víry je konfrontována s jeho osobním utrpením.

Literatura:

• Zahradníček Jan, in: Slovník zakázaných autorů 1948 - 1980, Praha 1991, s. 494-495.
• -med-: Zahradníček, Jan, in: Slovník českých spisovatelů od roku 1945, díl 2 (M-Ž), Praha 1998, s.689-691.
• pp: Jan Zahradníček, in: Slovník českých spisovatelů, Praha 1964, s. 579-580.
• Med, Jaroslav: Spisovatelé ve stínu, ZVON, Praha 1995

Z materiálu uloženého v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea v Brně