Vztah Leoše Janáčka a Lidových novin byl přátelský a trvalý. Jejich spolupráce započala již prvním číslem v roce 1893, poslední příspěvek mu Lidové noviny otiskly pár měsíců před jeho smrtí. Mezi mnoha novinami a časopisy, které se v Janáčkově době nacházely na stáncích, byly Lidové noviny jeho nejoblíbenějším periodikem. Nepřinášely mu pouze politické zprávy, ale díky svým románovým a básnickým příspěvkům rozšiřovaly jeho čtenářské obzory a zároveň ho nejednou inspirovaly v jeho vlastní tvorbě. Právě v tomto periodiku vycházely Janáčkovy slavné fejetony prokládané četnými nápěvky mluvy. S Lidovými novinami byl skladatel v blízkém kontaktu, neboť se osobně znal s jejich zakladatelem Adolfem Stránským i smnoha redaktory, z nichž se někteří později stali jeho přáteli. Jeho návštěva v redakci byla sice ojedinělá, zato vždy budila rozruch, neboť si všichni uvědomovali velikost Janáčkovy osobnosti. Lidové noviny sledovaly taktéž od svého vzniku Janáčkův tvůrčí vývoj, jeho činnost pedagogickou imomenty, kdy mu byla udělena různá ocenění a vyznamenání, uveřejňovaly zprávy o provedení jeho děl a následně též kritiky či ohlasy publika.
Zpracování těchto důležitých aspektů vztahu Leoše Janáčka a Lidových novin je současně záměrem této knihy. Při zpracování kapitol Janáček čtenář, Janáček a Josef Lada a Říkadla autorka čerpala ze svých dříve publikovaných článků. Text i obsah příloh je založen na pramenném studiu, a to především Janáčkovy pozůstalosti uložené v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea a samotných Lidových novin.
