Dora Müller – brněnská Němka / cesta k česko-německému porozumění

	31. 3. 2012 – 1. 7. 2012
	Moravské zemské muzeum výstavou vzdává hold výrazné osobnosti německého Brna, nepřehlédnutelné aktérce česko-německého dialogu a nositelce demokratických středoevropských tradic, držitelce Ceny města Brna a ocenění Zlaté srdce pro Evropu a připomenout především její zásluhy na dobrém soužití obou národů a akcentovat její roli zprostředkovatelky v dialogu mezi Němci a Čechy.
Výstavou se Moravské zemské muzeum rovněž snaží zpřítomnit a uchovat obraz Dory Müllerové jako významné publicistky, dědičky moravských německých demokratických sociálních tradic, osobnosti reprezentující občany německé národnosti, dámy velké historické paměti, rozsáhlých kontaktů a neúnavné strážkyně dobrých dimenzí soužití obou národů. Její hluboké demokratické přesvědčení, občanská kuráž a vůle bojovat za pravdu jsou odkazem, který nechceme zapomenout už pro jeho univerzální platnost neznající národních či jazykových hranic. Významnou součástí prezentace je rovněž připomenutí osobnosti otce Dory Müllerové – zemského soudního rady, dlouholetého poslance moravského zemského sněmu a předního odborníka především sociální problematiky života předválečného Československa Dr. Theodora Schustera, tedy muže, od nějž se výše zmíněným demokratickým ideálům učila a jenž jí v jejich naplňovaní mohl být vzorem.

Ernst Paul: „Musíme začít odpouštět“
	31. 3. 2012 – 1. 7. 2012
	Výstava se na příkladu význačné osobnosti Ernsta Paula, který mezi léty 1919 až 1971 vykonával důležité funkce především v Německé sociálně demokratické straně dělnické v Československé republice (DSDAP), věnuje otázce nucené emigrace, která byla dlouhou dobu tabu či byla vytěžována jen okrajovými skupinami, a teprve v posledních letech je jí jak v České republice, tak v Německu věnována patřičná kritická a odborná pozornost.
Výstava prezentuje na příkladu jeho životních osudů rovněž klíčové momenty z historie této strany (od jejího vzniku v roce 1919, prvního volebního úspěchu v roce 1920 nepřehlédnutelného elementu politického života republiky Československé, v letech 1929-1939 dokonce vládní strany stojící v sudetoněmeckém prostředí v opozici proti Sudetoněmecké straně, tedy na pozicích loajality k československému zřízení).
Výstava sleduje i nelehké období po roce 1938, kdy po anšlusu Rakouska hitlerovským Německem dochází k nárůstu nacistického vlivu také v československém pohraničí, jenž nejenom přivedl demokraticky a prorepublikově smýšlející německé sociální demokraty do defenzívy, ale především je vystavil následujícímu pronásledování a více než 3000 nejohroženějších vyhnal do exilu, kam jim mimořádným způsobem pomáhal právě i Ernst Paul, působící především ve Skandinávii.
Další význačná etapa jeho politického života začíná po válce, kdy vyslyší četná volání o pomoc a organizuje vycestování mnoha německých antifašistů do Švédska. V letech 1945-1948 se pro „dobrovolné vysídlení“ rozhoduje přibližně 130 000 německých antifašistů, které před stigmatem společenského vyčlenění neuchrání ani účast v odboji či doklady vlastního vystavení nacistické persekuci. Po roce 1946 se účastní začlenění bývalých německých sociálních demokratů z Československa do německé SPD, usazuje se v dnešním Bádensku-Württembersku a na platformě spolkové politiky (v Bundestagu je činný až do svého odstoupení roku 1967) usiluje o politiku usmíření, tedy vzájemného porozumění, překonání předsudků a především opuštění začarovaného kruhu vzájemného skládání účtů.

Výstavy vznikly za podpory statutárního města Brna