Pro média > Aktuality > Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Pro média

 

Kalendář akcí

Prosinec 2021
Po
Út
St
Čt
So
Ne
1
Středa, 01.12.2021
2
3
Pátek, 03.12.2021
4
5
6
7
9
10
11
12
13
14
15
16
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31

Výstava
Přednáška

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace


OTEVÍRACÍ DOBA


VIRTUÁLNÍ MUZEUM


EXPONÁT MĚSÍCE


FOTOGALERIE

E-SHOP


VĚDECKÉ ČASOPISY


 Zřizovatel:


                      


 
 
       

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

[vloženo: 31. července 2021]

Literatura v novinách: román-fejeton a jiné

Paní Bovaryová, příběhy Sherlocka Holmese, povídky zvané Malostranské, Kronika Pickwickova klubu... - víte, co je těmto titulům společné? Nejprve vycházely jakožto četba na pokračování v novinách nebo časopisech. Redakce oživila obsah beletrií, autoři získali reklamu, čtenáři dostali spolu s aktuálním zpravodajstvím i umělecký zážitek. (Mimochodem, slovem „časopis“ se ještě za první republiky označoval veškerý periodický tisk, vycházející – jak praví Masarykův slovník naučný – „v určitých, pevně stanovených nebo volných lhůtách“, tedy „deník, týdeník, měsíčník, čtvrtletník atd.“)

Nebylo kdysi neobvyklé, že literární dílo našlo první čtenáře na stránkách novin a časopisů, ostatně pro mnoho spisovatelů byla redakční práce základem obživy. (Pro čtenáře, který měl hlouběji do kapsy, byla důležitá též stránka finanční: sledovat dílo v periodiku, případně nechat si je posléze svázat místním knihařem, bylo výhodnější než zakoupit knihu vydanou nakladatelskou firmou. - Dodnes nacházíme v rodinných knihovnách a v policích antikvariátů jedno dílo v rozmanitých vazbách.) Ze školy nám zůstal v paměti Jan Neruda a jeho práce pro Národní listy, podobně Vítězslav Hálek (Lumír, Zlatá Praha, Květy) nebo Jakub Arbes (Hlas, Národní listy). Na pokračování tiskl oblíbené rodinné příběhy Ignát Herrmann, Julius Zeyer prezentoval v časopise Lumír osudy svých exotických hrdinů. A mohli bychom jmenovat dále... Tradice začala již roku 1836 ve Francii a k prvním patřili Honoré de Balzac, Alfred de Musset nebo George Sandová, román „Uražení a ponížení“ psal Dostojevskij také původně na pokračování, dokonce bez přesného plánu.

Cílem Arnošta Heinricha byly noviny současně informující, vzdělávající i zábavné, kvalitní literatura měla být součástí každého čísla. V Lidových novinách tak vycházely romány Karla Čapka („Továrna na absolutno“, „Válka s mloky“) a jeho cestopisné obrázky, povídky Jaromíra Johna z doby 1. světové války, shrnuté později v soubor „Večery na slamníku“, Viktor Dyk za války publikoval satiru na Rakousko-Uhersko (maskovanou jako výsměch carskému Rusku) a výsledkem byl úřední zásah. Rudolf Těsnohlídek zde tiskl tzv. „brněnské romány“: „Poseidon“ (1913-1915), „Kobilenkův rozvod“ (1915-1916, knižně jako „Kolonia Kutejsík“ roku 1922, získal pak státní cenu) a „Poťóchlencovi příběhové“ (1917). Osvědčil se jako výtečný znalec místa, typických figurek a jejich mluvy; ostatně jeho charakterizaci aktérů soudniček oceňovali už tehdejší jazykovědci. Světlo stránek Lidových novin spatřila původně také jeho utopická parodie „Vrba zelená“ (1924-1925, přenese nás do Brna roku 2924 a dobový čtenář se bavil i zachycením tehdejších místních osobností) nebo moderní pohádka „Nové království“ (1923-1924). A nemůžeme zapomenout na první úpravu insitního vyprávění Jana Eskymo Welzla (1926).

Samozřejmě, že ne všechna díla, publikovaná „na pokračování“, naplňují požadavky žánru zvaného „román-fejeton“ beze zbytku: mělo by jít o text čtivý (vzhledem k rozmanitému publiku), poutavý až dobrodružný, aktuálnost také není na škodu a každé pokračování by mělo tvořit uzavřenou epizodu. - Jak se s těmito požadavky vyrovnala Liška Bystrouška, povíme si příště.

(...) Mimo to chtěl Heinrich, aby se veselejší prózy ilustrovaly a otiskovaly v neděli. I toto jeho přání bylo splněno.
Vzápětí ustanovil, že každý den musí v listě vyjít krátká původní povídka. (...) neměla být delší než nejvýše dvě stě řádek. Na četné námitky spisovatelů, že v takové stručnosti nelze rozvinout ani anekdotu, poukazovala redakce na mistra krátké povídky Maupassanta, který se krátkou novinářskou povídkou proslavil. (...) Nikoho nenapadlo podívat se na rozměr Maupassantových povídek. Byl by zjistil, že povídky tohoto mistra krátké prózy mají průměrně asi tři sta řádků, to jest rozsah, nad kterým, vyskytl-li se v novinách, vzdychala celá redakce včetně redaktora beletrie, který se přepočítal a netušil, že to tolik vydá. (...) sem tam vyšla pod čarou v Lidovkách povídka, která se táhla až na čtvrtou stranu. Ale v takový den měl redaktor beletrie mnoho práce mimo redakci a neukazoval se Heinrichovi na oči. (...)
Dalším rozkazem, který se plnil snadněji, bylo umístit v Lidovkách pravidelně původní báseň. Je pravda, kroutilo se nad tím z počátku hlavou. Místa je v novinách málo, (...) povídka měla být krátká a nyní se má před ní umístit ještě báseň. Ale Heinrich nepřipouštěl o tom rozpravy. Do novin patří báseň! A což, když zabere místo významné zprávě? – Proč by významné zprávě? Významná zpráva musí být v novinách, vypadnout může něco méně významného. (...) lze říci, že mnohý český básník viděl své verše po prvé tištěny právě v Lidových novinách, kde byla odvaha přicházet s jmény, která do té doby nikdo neznal.

(Bedřich Golombek: „Dnes a zítra“, 1944)


Bílovice nad Svitavou roku 1912: tak je viděl Rudolf Těsnohlídek, který roku 1907 odešel z Prahy na Moravu a mnoho let pak v Bílovicích žil. Vlevo ještě nestojí sokolovna, pod vilou vpravo ještě dlouho bude chybět pomník S. K. Neumanna - jeho svobodomyslný život zde zatím znepokojoval spořádané sousedy. (Zdroj foto: Historické odd. MZM)


V době publikace Lišky Bystroušky (1920) dojížděl autor denně vlakem z Bílovic do Brna: tato železniční legitimace je o dva roky mladší.


Asi ze stejné doby pochází fotografie přátelského setkání v Bílovicích: Rudolf Těsnohlídek a jeho manželka Olga jsou zcela vpravo. Právě o Olze autor hovoří, když ve vzpomínce na vznik Lišky Bystroušky říká: „seznámila mne s mou chotí.“


Obálka knihy „Kolonia Kutejsík“, vydané roku 1922, je dílem grafika „Lidovek“ Eduarda Miléna.


Pohádka „O zakleté Lúčance“ byla inspirována autorovým pobytem ve 20. letech v Demänové při objevování tamních jeskyní: v LN vycházela roku 1927, knižně o deset let později. Naše vydání je z roku 1958, taktéž s ilustracemi Eduarda Miléna.


Další pohled do provozu listu za 2. světové války: prostory, kde se přijímala inzerce.


Brno roku 1900, pohled ke Kobližné ulici: zanedlouho tudy bude procházet - ze soudní budovy na Cejlu do redakce na České - nový redaktor Lidových novin. Znal ji právě takto, bez Baťova obchodního paláce: ten na místě zvaném Pohořelec nebo Na pohořelci vyrostl až po jeho smrti, na přelomu 20. a 30. let. (Zdroj foto: Historické odd. MZM)


A na závěr opět reklama: tato byla publikována v Divadelním listu Zemského divadla v Brně roku 1935.

Rok s Liškou Bystrouškou: cesta do sbírek MZM po stopách svérázné průvodkyně

Duben: Jak to začalo
Květen: Májový den Lišky Bystroušky. Lidové noviny v roce 1920
Červen: Než přišla Liška
Červenec: Literatura v novinách: román-fejeton a jiné

 
vyrobila www.omegedesign.cz