Archiv Leoše Janáčka je zapsán v mezinárodním registru Paměti světa UNESCO. Archiv je uložen v Oddělení dějin hudby Uměnovědného muzea Moravského zemského muzea.

Archiv Leoše Janáčka je dokumentární fond, který zahrnuje pozůstalost jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů 20. století. Jeho tvorba náleží k tomu nejprogresivnějšímu a nejosobitějšímu, co v hudbě nejen minulého století vzniklo. V tomto smyslu je fond jedinečným svědectvím o novodobých hudebních dějinách, resp. o počinech osobnosti, která významně předběhla svou dobu a vnesla do hudební tvorby novátorské přístupy.

Fond obsahuje kompletní písemnou skladatelovu pozůstalost a množství dalších materiálů, které do něj byly důsledně začleňovány i v letech po Janáčkově smrti v roce 1928. Ve své celistvosti je tento fond zcela výjimečný. Až na několik výjimek obsahuje všechny autografy Janáčkových skladeb, jejich autorizované opisy a autorské tiskové korektury, první poznámkovaná vydání, skladatelovy rukopisy libret, literárních a odborných studií, skladatelovy zápisníky, Janáčkovu knihovnu s mnohými vlastnoručně poznámkovanými svazky beletristických a odborných knih.

Zcela zásadní je soubor Janáčkovy korespondence, který obsahuje více než 14 000 jednotek. Řada dokumentů uložených v Janáčkově archivu zároveň přináší cennou reflexi tehdejšího kulturního, společenského a politického života. Unikátně dochovaný soubor dokumentů k životu a dílu jednoho tvůrce tak čítá dohromady desítky tisíc položek.

Největší dík patří kurátorům, kteří svým prozíravým a na výsost odborným způsobem Janáčkův archiv po generace zpracovávali a rozšiřovali (od prof. Vladimíra Helferta, prof. Jana Racka, Dr. Teodory Strakové, Dr. Otakara Fialy, Dr. Svatavy Přibáňové až po současné kurátory).