Úvod > O muzeu > Přehled oddělení > Oddělení dějin literatury > Galerie literárních osobností > Adolf Kroupa

O muzeu

 

Přihlaste se k odběru Newsletteru.
Zadejte Vaši e-mailovou adresu.

Editace registrace

Adolf Kroupa

25. 7. 1910 Tábor - 16. 8. 1981 Kurdějov

Všestranná osobnost překladatele a organizátora kulturního života Adolfa Kroupy byla spojena s Brnem dlouhá léta, přestože byl původem Jihočech. Narodil se v rodině středoškolského profesora, který si udělal doktorát a vzal si zámožnou znojemskou rodačku Irmu Haasovou. Adolf byl dlouho jediným dítětem bohaté a vlivné rodiny ve městě, až později se narodil bratr a sestry dvojčata. Od kvarty studoval na gymnáziu ve francouzském Nimês a později na univerzitě v Montpellier; zde studia zakončil v roce 1929 závěrečným baccaulaureatem. Na otcovo přání pak ještě dále studoval práva, těm se však nikdy nevěnoval. Již za studií překládal francouzské básníky a na prázdninových pobytech u babičky ve Znojmě organizoval literární večery. Na počátku války přesídlil s pobočkou Zbrojovky, ve které pracoval, do Přerova a tam se začalo jeho přátelství s básníkem Oldřichem Mikuláškem a láska ke spisovatelce Jiřině Haukové. Po válce přešel do Prahy a pracoval zde v propagaci nakladatelství Svět sovětů a jako literát na volné noze.

Předzvěstí jeho dalšího směřování byl v roce 1947 cyklus večerů všech tehdy existujících skupin mladého umění, který Kroupa uspořádal v pražské Umělecké besedě. O sedm let později bylo Adolfu Kroupovi zásluhou manželů Skácelových nabídnuto místo ředitele Domu umění, setrval v něm až do důchodového věku a proměnil tak tuto instituci v centrum kulturního života v Brně. Dům umění se stal mekkou nejen výtvarných aktivit, ale byly zde pořádány i literární a hudební večery, přednášky, diskuse a svůj azyl zde našlo i Divadlo Husa na provázku (Divadlo na provázku). Vzhledem k těmto svobodomyslným iniciativám a podpisu manifestu 2000 slov se Adolf Kroupa dostával do sporů s představiteli režimu, které vedly až k pohrůžkám směřovaným k odvolání z funkce ředitele.

Nepřetržitou bohatou činnost zvládal Adolf Kroupa díky své pracovitosti, vitalitě a kreativitě, ale i schopnosti shromáždit kolem sebe vzdělané a schopné lidi a zapojit je do práce. Ludvík Kundera ve své knize O Adolfu Kroupovi říká: "Sotva jsem Adolfa párkrát viděl při jeho kutilství, začal jsem mu závidět a tato tichá závist trvala vlastně dlouho: záviděl jsem mu dar, který nemám, totiž schopnost velmi spontánní a bezprostřední družnosti. Prohodil s někým dvě tři věty a už spolu mluvili, jako by se znali od pradávna, a už šli "ad fontes". Z toho plyne, byť plynout nemusí, že velesnadně dokázal "dávat věci dohromady". V nepřehledném hemžení mnoha různých lidí byl jako doma: to byl ten pravý rybník pro tuto štiku."

Kroupova činnost přesáhla město samotné. S manželkou Helenou založili halasovské dny v Rozseči a Kunštátě, kde víkendově obývali malou kovárnu. Myšlenka na tuto akci se zrodila počátkem normalizačních 70. let a organizačně i dramaturgicky se zcela vymkla tehdejším oficiálním kulturním trendům. Halasův Kunštát trval celý víkend a prostor zde byl dán i dětem. Podobný nádech měla i další akce Adolfa Kroupy, kterou bylo v roce 1970 uspořádání výstavy Sdružení Q, jehož byl zakládajícím členem. Mezi jmény mnoha umělců, většinou ředitelových známých, byli výtvarníci Bohumil Matal, Jiří Lacina, Jan Rajlich, Václav Zykmund, Rudolf Fila, architekt Bohuslav Fuchs, básníci Jan Skácel a Oldřich Mikulášek, kreslíř Vilém Reichmann, spisovatel Milan Uhde a další. Během pěti týdnů konání výstavy se uskutečnilo jednadvacet Podvečerů Q - literárních, hudebních, výtvarných, divadelních i rozhlasových. Na dalších dvacet let pak byla činnost Sdružení Q umlčena.

Velikou láskou Adolfa Kroupy byla především francouzská poezie, zvláště milovaní autoři Gulliaume Apollianaire, Robert Desnos, Paul Éluard, Jacques Prévert, ale i další, kterým zasvětil volný čas a práci na citlivých a profesionálních překladech jejich děl. Kromě překladatelské činnosti publikoval i odborná pojednání a redigoval a pořádal ediční výbory.

Po odchodu do penze v srpnu roku 1970 se vrátil k psaní fundovaných výtvarných recenzí. Zanechal po sobě čtyři desítky překladových titulů a výborů, je autorem mnoha doslovů a kratších textů. Působení Adolfa Kroupy v Brně představuje skvělou a významnou etapu pro výstavní a vůbec kulturní život města. Z tradice této doby žije v mnoha ohledech brněnská kulturní obec dodnes.

Adolf Kroupa zemřel po třetím infarktu na chalupě v Kurdějově u Hustopečí, kde se na sklonku života se svojí ženou usadil. Je pochován na brněnském královopolském hřbitově, desku jeho hrobu zdobí verše přítele Jana Skácela:

"Miloval vše co bylo hodno lásky
zlo nenáviděl zla se bál
básníky vzácné překládal
do jazyka své domoviny
do řeči v níž se šeptem snívá
to byly jeho krásné viny
a tady od nich odpočívá".

 

Použitá literatura:

  • Kundera, Ludvík: O Adolfu Kroupovi, Nadace Adolfa Kroupy, Brno 1995.
  • Adolf Kroupa, in: www.Brno.cz
  • Adolf Kroupa, in: Chmel, Zdeněk: Galerie brněnských osobností, díl 2, Ante, Brno 1999, s. 21.

Z materiálu uloženého v oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea:

 
                                                
vyrobila www.omegedesign.cz