Chválozpěv o zemských jablkách

Zpět na seznam témat


Jana Poláková

Pravlastí brambor je Jižní Amerika, ze které je do Evropy dovezli v 1. polovině 16. století jako exotickou léčivou rostlinu Španělé. S jejich importem je však více spojen anglický korzár Francis Drake (1540?–1596). Podzemní hlízy se poprvé prokazatelně konzumovaly v roce 1616 na hostině u francouzského krále Ludvíka XIII. (1601–1643). Celé 17. století byly brambory luxusní potravinou pro bohaté. Jako polní plodina se postupně prosadily až během století následujícího.

U nás se brambory masově rozšířily v dobách hladomoru v letech 1771 a 1772. Dostaly se k nám ze západu přes Braniborsko, což se odráží v jejich pojmenování. Z německého Erdäpfel se vžily názvy jako zemská jabka, zemáky, zemčata nebo erteple. Traduje se, že lidé nejprve vařili jejich nadzemní plody, což vedlo k mnoha zažívacím potížím a domněnce, že jsou brambory jedovaté. Teprve s konzumací hlíz se široké vrstvy obyvatelstva přesvědčily, že brambory jsou velmi důležitou potravinou pro lidi i dobytek, která často zachraňovala před smrtí hladem, a také surovinou umožňující výrobu škrobu a později lihu.

Kramářské tisky se rychle chopily propagace nové plodiny. Do dnešní doby se zachovalo několik textových variant, z nichž nejrozšířenější je píseň s incipitem Pochval každý jazyk Boha. Jako dobu prvního seznámení Čechů s bramborami uvádí rok 1760. Za místo jejich původu považuje Sasko. Vedle těchto drobných historických nepřesností je zde uvedeno devět nejčastějších způsobů úpravy brambor i jejich hojné využití v zemědělství a průmyslu. Oblibu brambor a jejich rychlé zdomácnění dokládá závěrečná sloka děkující za tento dar Bohu.

KONTAKTY
SLUŽBY
VĚDA A VÝZKUM
O NÁS